Detaily
Volný pád se vztyčeným palcem na domácí scéně a k tomu ještě pocit spokojenosti navozující libozvučný pelech zahrady sycené depresí a splínem. Zhruba takové dojmy v mém nitru zanechal další střípek v diskografii uherskohradišťských doommetalistů Free Fall.
Tleskám a chválím, naplněn spokojeností, až se mi nechce věřit, že obdobné nahrávky vznikají konečně i na tuzemské scéně. O co se mnohdy marně snaží zahraniční kolegové, se podařilo dosáhnout benjamínkům vydavatelské stáje Redblack, která do svých pavučin opět chytla jedno slibné tělísko. Na rovinu si řekněme, že doom metal nikdy nebyl o bůhví jak kolosálních instrumentálních dovednostech, ale svůj prim hraje hlavně na poli emocí, ponurých atmosfér a posluchače vtahuje neotřelou melancholií. Nic z toho na albu „Garden of Depression“ rozhodně nechybí.
Myšlenka přiřazení ženského vokálu se neminula účinkem a s potěšením konstatuji, že Free Fall nalezli v osobě Moniky Burdové nemalý potenciál. Samozřejmě jako černé zrcadlo vystupuje proti anděly šlechtěnému zpěvu mrákotavý vrtoch v podání Jindry Hráčka, a když se tyto dva protilehlé světy spojí v jediné souznění, je pohár hudební extáze pln až po okraj. A to není zdaleka vše.
Ještě si vás podrobí lstivé melodie, jež doslova až rozmazlují, a na nervy drnkající elektronika krmená futuristickými ruchy, pazvuky a obdobnými geniálními hybridy. Nehledejte však náznaky umění, to se v kmenu Free Fall nenosí, podstatná je chamtivost jednotlivých skladeb po narušení mozkové kůry každého jedince.
Poté, co si cestu vyklestila i technická dokonalost, je krom virových onemocnění v podzimním období hrozbou i zahrada, která po vniknutí „otráví“ svou deprimující pachutí a bude dlouho trvat, než naleznete nějaký protilék. Jsem rád, že i já patřím mezi hrstku nakažených. -- David Havlena - Spark