Extempore - Ebonitový samotář/Dům č.p.112/34

Můžete být první, kdo napíše recenzi tohoto produktu

Běžná cena: 309,00 Kč

Naše cena: 272,00 Kč

2CD


Skladem
NEBO

Rychlý přehled

-

Extempore - Ebonitový samotář/Dům č.p.112/34

Dvojklikem na obrázek ho zobrazíte v plné velikosti

Oddálit
Přiblížit

Detaily

Není označení "alternativní klasika" tak trochu protimluv? Pražská skupina Extempore patří k těm, kteří v 70. letech českou alternativní rockovou scénu začali budovat a z určitého úhlu pohledu je tento "šuplík" namístě. Dokumentuje to vydané archivní 2CD Ebonitový samotář/Dům čp.112/34 - Radimovka.

Extempore (obal alba)Vydavatelství Black Point mapuje domácí alternativní scénu 70. a 80. let už dlouhá léta s příkladnou pečlivostí a není divu, že stávající dvojalbum Extempore (resp. The Rock And Jokes Extempore Bandu, jak zněl celý dobový název) je už několikátým titulem tohoto klíčového souboru, mezi nimiž jsou i "majstrštyky" Velkoměsto a Milá čtyř viselců.

Pro pochopení tvorby Extempore a alternativní scény 70. let, ze kterých pocházejí oba právě vydané programy, jako celek, je třeba znát alespoň v náznaku kontext doby a kultury onoho normalizačního desetiletí.

Na jedné straně stála oficiální popová scéna (do které patřily i "zdánlivě" rockové kapely typu Olympiku), na straně druhé politicky stíhaný underground. Mezi těmito polohami v tomto období existovala ještě pro tehdejší dobu typická, v souladu se světovými trendy existující jazzrocková scéna.

Ta často sázela na vyloženě rockové vyjadřovací prostředky, její výhodou bylo, že tvořila převážně instrumentální a tudíž hůře stíhatelnou hudbu. Alternativní scéna, jejíž bylo Extempore po několik let vlajkovou lodí, stála ovšem v opozici vůči všem třem zmíněným proudům. Stručně řečeno: její představitelé chtěli hrát veřejně a ne po stodolách, jazzrockoví muzikanti je nudili dlouhými sebevzhlíživými sóly a zkoušet dobývat posty Olympiku už vůbec nepřicházelo v úvahu.

Se slovem "alternativa" se nicméně nepojí jen postoj a kulturní (v tehdejším Československu tudíž i politické) vymezení, ale také samotný umělecký výraz, podstata tvorby. V tomto ohledu je aktuální archivní 2CD velmi zajímavým studijním materiálem.

Program Ebonitový samotář, který Extempore nahrálo a zahrálo v roce 1977 ve Všenorech a v pražské Karlínské besedě, je rozdělen na čtyři části, sestávající z několika písní, které vždy složil jeden ze členů kapely (a otextoval její leader Jaroslav J. Neduha).

Z dnešního pohledu dvě úvodní části, z nichž pod první je podepsán baskytarista Jerry Tomášek a pod druhou kytarista Jiří Mareš, znějí vlastně poměrně tradičně rockově. jestliže si v bezmála devítiminutové skladbě Parodie 197 dělá kapela legraci ze sáhodlouhého jazzrockového sólování, některá jiná místa plná sól se vlastně konceptuálně jazzrockovému (či artrockovému) myšlení až tak nevzdalují.

To je ostatně cítit částečně i ve třetí části, kterou složil Jaroslav J. Neduha (konkrétně v šestiminutové kompozici Čisté víno pít, která působí, dost kuriózně, jako střet art rocku a plastikovského undergroundu). Jinak je ale Neduhova část celkem přesvědčivým nášlapem k expresivnějším a zároveň hudebně sofistikovanějším polohám, které jsou typické pro "pokročilejší" Extempore, ve kterém stále pevněji začal třímat otěže skladatel a saxofonista Mikoláš Chadima.

Ten je také autorem závěrečné čtvrté části, ve které už skoro plně "rozbaluje" svůj autorský arzenál, který se táhne v mnoha obměnách jako červená nit celou historií české alternativní scény až dodnes. Čtvrtá část je bezesporu nejživotnějším a nejvíce nadčasovým oddílem Ebonitového samotáře.

Druhým programem, který archivní album přináší, je Dům č.p. 112/34 - Radimovka, který Extempore provedlo ve velkém sále pražské Lucerny v květnu 1978 na 6. Pražských jazzových dnech, festivalu, pořádaném Jazzovou sekcí, která zde dávala prostor právě i řadě alternativních souborů k představení se před širším publikem.

Program je hudebně celý dílem Mikoláše Chadimy a je zajímavým "crossoverem" alternativního a - řekněme - klasičtějšího rocku. O zajímavé propletenosti tehdejší hudební scény svědčí hostování rockového pěveckého sboru C&K Vocal, který, ačkoli nikdy neměl "na růžích ustláno", patřil přece jen k "oficiálnější" (profesionální) sféře než Extempore.

Dvojalbum je rozhodně velmi cenným příspěvkem k hudební složce historiografie českého rocku. Možná vůbec nejzajímavější právě na těchto dvou programech je právě to, že umělecky stojí kdesi "na pomezí" mezi přímočarým rockovým výrazem a progresivními skladatelskými zaumnostmi.

Jedná se ostatně o období, kdy Neduha (jenž po vystoupení v Lucerně kapelu opustil) původně své Extempore předával Chadimovi. Ten z něj v následujících projektech Zabijačka a zejména Velkoměsto udělal skutečného lídra české alternativní scény ve všech smyslech. Tedy právě onu "alternativní klasiku".

Další informace

Interpret Extempore
Titul Ebonitový samotář/Dům č.p.112/34
Nosič 2CD
Typ nosiče CD
Dostupnost Skladem
Popis Není označení "alternativní klasika" tak trochu protimluv? Pražská skupina Extempore patří k těm, kteří v 70. letech českou alternativní rockovou scénu začali budovat a z určitého úhlu pohledu je tento "šuplík" namístě. Dokumentuje to vydané archivní 2CD Ebonitový samotář/Dům čp.112/34 - Radimovka.

Extempore (obal alba)Vydavatelství Black Point mapuje domácí alternativní scénu 70. a 80. let už dlouhá léta s příkladnou pečlivostí a není divu, že stávající dvojalbum Extempore (resp. The Rock And Jokes Extempore Bandu, jak zněl celý dobový název) je už několikátým titulem tohoto klíčového souboru, mezi nimiž jsou i "majstrštyky" Velkoměsto a Milá čtyř viselců.

Pro pochopení tvorby Extempore a alternativní scény 70. let, ze kterých pocházejí oba právě vydané programy, jako celek, je třeba znát alespoň v náznaku kontext doby a kultury onoho normalizačního desetiletí.

Na jedné straně stála oficiální popová scéna (do které patřily i "zdánlivě" rockové kapely typu Olympiku), na straně druhé politicky stíhaný underground. Mezi těmito polohami v tomto období existovala ještě pro tehdejší dobu typická, v souladu se světovými trendy existující jazzrocková scéna.

Ta často sázela na vyloženě rockové vyjadřovací prostředky, její výhodou bylo, že tvořila převážně instrumentální a tudíž hůře stíhatelnou hudbu. Alternativní scéna, jejíž bylo Extempore po několik let vlajkovou lodí, stála ovšem v opozici vůči všem třem zmíněným proudům. Stručně řečeno: její představitelé chtěli hrát veřejně a ne po stodolách, jazzrockoví muzikanti je nudili dlouhými sebevzhlíživými sóly a zkoušet dobývat posty Olympiku už vůbec nepřicházelo v úvahu.

Se slovem "alternativa" se nicméně nepojí jen postoj a kulturní (v tehdejším Československu tudíž i politické) vymezení, ale také samotný umělecký výraz, podstata tvorby. V tomto ohledu je aktuální archivní 2CD velmi zajímavým studijním materiálem.

Program Ebonitový samotář, který Extempore nahrálo a zahrálo v roce 1977 ve Všenorech a v pražské Karlínské besedě, je rozdělen na čtyři části, sestávající z několika písní, které vždy složil jeden ze členů kapely (a otextoval její leader Jaroslav J. Neduha).

Z dnešního pohledu dvě úvodní části, z nichž pod první je podepsán baskytarista Jerry Tomášek a pod druhou kytarista Jiří Mareš, znějí vlastně poměrně tradičně rockově. jestliže si v bezmála devítiminutové skladbě Parodie 197 dělá kapela legraci ze sáhodlouhého jazzrockového sólování, některá jiná místa plná sól se vlastně konceptuálně jazzrockovému (či artrockovému) myšlení až tak nevzdalují.

To je ostatně cítit částečně i ve třetí části, kterou složil Jaroslav J. Neduha (konkrétně v šestiminutové kompozici Čisté víno pít, která působí, dost kuriózně, jako střet art rocku a plastikovského undergroundu). Jinak je ale Neduhova část celkem přesvědčivým nášlapem k expresivnějším a zároveň hudebně sofistikovanějším polohám, které jsou typické pro "pokročilejší" Extempore, ve kterém stále pevněji začal třímat otěže skladatel a saxofonista Mikoláš Chadima.

Ten je také autorem závěrečné čtvrté části, ve které už skoro plně "rozbaluje" svůj autorský arzenál, který se táhne v mnoha obměnách jako červená nit celou historií české alternativní scény až dodnes. Čtvrtá část je bezesporu nejživotnějším a nejvíce nadčasovým oddílem Ebonitového samotáře.

Druhým programem, který archivní album přináší, je Dům č.p. 112/34 - Radimovka, který Extempore provedlo ve velkém sále pražské Lucerny v květnu 1978 na 6. Pražských jazzových dnech, festivalu, pořádaném Jazzovou sekcí, která zde dávala prostor právě i řadě alternativních souborů k představení se před širším publikem.

Program je hudebně celý dílem Mikoláše Chadimy a je zajímavým "crossoverem" alternativního a - řekněme - klasičtějšího rocku. O zajímavé propletenosti tehdejší hudební scény svědčí hostování rockového pěveckého sboru C&K Vocal, který, ačkoli nikdy neměl "na růžích ustláno", patřil přece jen k "oficiálnější" (profesionální) sféře než Extempore.

Dvojalbum je rozhodně velmi cenným příspěvkem k hudební složce historiografie českého rocku. Možná vůbec nejzajímavější právě na těchto dvou programech je právě to, že umělecky stojí kdesi "na pomezí" mezi přímočarým rockovým výrazem a progresivními skladatelskými zaumnostmi.

Jedná se ostatně o období, kdy Neduha (jenž po vystoupení v Lucerně kapelu opustil) původně své Extempore předával Chadimovi. Ten z něj v následujících projektech Zabijačka a zejména Velkoměsto udělal skutečného lídra české alternativní scény ve všech smyslech. Tedy právě onu "alternativní klasiku".

SKU BP0008-2
Ean 8595050200828
Rok vydání 2010
Pořadové číslo 1000082695
Sleva Sleva 12 %
Doporučená prodejní cena 309,00 Kč

  Zařazeno v kategoriích:
   Cesky-a-slovensky
   Extempore
   2010 - 9

Štítky produktu

Štítky oddělujte mezerou. Víceslovné uzavřete v apostrofech (').