Postižená oblast - Rubato (2014)

Historie mělnické alternativně rockové kapely Postižená oblast má své počátky již v první polovině devadesátých let a provází ji řada různých personálních, a tedy i stylových proměn. Její nejnovější kapitola se začala psát na počátku roku 2013, kdy se jádro kapely (bubeník a hráč na kaoss pad Pavel Malý, kytarista Martin Rejšek a baskytarista Michal Praslička) rozhodlo spojit síly s Filipem Jakšem a našlo v něm po nějaké době opět výjimečného frontmana se schopností sebejistě prezentovat osobitou textovou poetiku. Je přitom pozoruhodné, jak si dohromady výrazově sedli, i když se Filip Jakš v posledních letech vyprofiloval i jako samorostlý solitér například s vlastním projektem Asstma. Rozšířil se tak také instrumentář kapely o Jakšovu baskytaru, samodělné kovové perkuse a práci s klávesovými nástroji a další elektronikou.

Aktuální repertoár z nových i upravených trochu starších skladeb shrnuje také nedávno vydané studiové album Rubato (již tradičně vychází tato kapela na značce Polí5). Hudebně se pohybuje mezi údernějšími rockovými skladbami, neklidně baladickými náladami a kořením jsou také elektroničtější atmosférické pasáže. Texty pak přinášejí svérázný výběr básnických textů, jejichž společnými jmenovateli jsou existenciální intimita a hra s jazykovou sémantikou nabourávající jistotu v chápání významu každého sdělení. Tak se na jednom albu mohla sejít jména jako Bohuslav Reynek, Ernst Jandl, Ladislav Novák, Helmut Heissenbüttel, William Blake a další. Dvěma texty přispěl také Jakš, všechny pak provádí občas s potemnělou a jaksi „topolovskou“ dikcí, jindy s jistotou rockového poselství, vždy je ale blízko třeba i hysterický řev či experimentování se samplováním a vrstvením hlasů.

K neokázalé barevnosti desky přispívají také hostující instrumentalisté (Karel Žďárský – violoncello, ex-člen Vladimír Špulák – klarinet, Jakub Rohlena – trubka), o stylová překvapení se ale umí postarat i kapela sama, před koncem alba se tu například rozdivočí variace na krautrockový „motorik“ rytmus s německou básní Ernsta Jandla, závěr s pro změnu jedinou anglicky zpívanou písní Magic Tiger překvapí zběsilým špinavým funky.