Detaily
Formát: CD, Album (2016)
Žánr: Rock, Blues, Folk, World, & Country
Styl: Acoustic, Psychedelic Rock, Reggae, Blues Rock
Tuarežský rocker Omara „Bombino“ Moctar se předchozím vynikajícím albem Nomad (2013) prodral málem do mainstreamu. Nahrávka se vyšplhala na první místo žebříčků iTunes World a Billboard World, Bombino předskakoval Robertovi Plantovi.
O to více písničkáře a brilantního kytaristu ctí, že se na albu "Azel" nevracel ke stejnému úspěšnému soundu, který byl sice dostatečně osobitý, ale zároveň ovlivněný produkcí Dana Auerbacha z The Black Keys. Novinka v mnohem pasivnější (míněno v kladném smyslu slova) produkci Davida Longstretha z indie rockových Dirty Projectors zní syrověji, více hrubozrnně.
Aranžmá jsou přímočařejší, bez košatých výplní amerických hráčů, konkrétně všemožných změkčujících „táhlostí“ kláves Bobbyho Emmetta či pedálové steel kytary Russe Pahla, které Auerbach na Nomad prosadil. Rytmika je nyní opět úsečnější, riffy nervnější, repetitivní kostry písní minimalističtější.
Ne, že by se vyloženě vytratila zpěvnost, ale lahodné melodické „hooky“ jako v písních Amidinine nebo Azamane Tiliadez předchozí desky nečekejte. Platí to i pro novou akustickou jemnůstku Inar, i ta skrývá břit.
Bombino má totiž k razantním výpovědím důvod. Po euforii ze svobod, kterých se v Nigeru dočkalo Bombinovo etnikum po ukončení tzv. Tuarežské rebelie v roce 2009, přišlo určité rozčarování.