Detaily
Formát: CD, MP3, Aukdiokniha
Žánr: Mluvené slovo
Délka: 10 hodin 7 minut
Série: Červený trpaslík
Autor: Doug Naylor
Čte: Kamil Halbich
Režie: Tereza Verecká
Jeden svět nestačí. Dokonce ani dva Listerové v něm…
Asi tak tři miliony let po vynálezu umělé inteligence je lidstvo na vyhynutí proto, že jediný člověk Dave Lister sedí v lochu bez vyhlídky na sex. Skopičiny časoprostoru ho uvrhly do kárného tábora gužifů na Lotomi 5, kde prožívá kyberpeklo za zločiny, které má teprve spáchat. Tak praví zákony astrofyziky, neboť v multidimenzionalitě je jedinec odsouzen prožít veškeré eventuality existence naráz a současně za ně být ihned trestně zodpovědný. Vězeň proto musí urychleně vyhledat svého dvojníka, což bude záhul i s polymorfkou po boku. Navíc se do věci vloží Rimmerův syn a fakt, že android Kryton se změnil v člověka nehledě na zásoby náhradních hlav. Prekérní situace. Ještě že na narcistu Kocoura je dál spoleh. Podaří se posádce Kosmiku, jíž nyní velí kráska Kochanská, za pomoci viru štěstí Listera osvobodit a nastolit opět pořádek, než je rozšmelcuje černá díra? A není tohle už jen brnkačka na teorii strun, drahouškové?
Neváhejte ani nanosekundu a plavte (se) do hlubokého vesmíru! A hlavně v třetí porci příhod trosečníků z Červeného trpaslíka pozor na trojníky…
„Lister? Když ho miluješ, vidíš ho všude kolem. Klidně v x vydáních.“ – Weird Tales
„Svébytné dílo ve světě Trpaslíka [po rozpadu autorské dvojice] – a jako takové je ho třeba brát. Celkově je vážnější a epické, s řadou nečekaných zvratů a nápadů.“ – WuWejův zápisník
„Naylor (…) rozjel vlastní dobrodružství plné akce, temnějších momentů a drsných scén. Příběh je dost napínavý a šílený, aby zaujal.“ – ze čtenářských ohlasů na databazeknih.cz
Žili tak spolu víc než třicet let, třicet let života pozpátku, a v té době za to byla Kochanská vděčná: koneckonců v realitě byli oba dva mrtví a transport do vesmíru se zpětným chodem byl jediný způsob, jak jim vrátit život. Domnívala se, že přinejmenším oni dva by se mohli usadit a vést spolu obyčejný, normální život. Vždycky si představovala nějaký opuštěný měsíc, který by spolu mohli zmeliorovat a mít na něm vlastní farmu a rodinu. Normální, stárnoucí, dopředu směřující rodinu. A pak by se jim třeba mohlo podařit vykrást nějakou biolaboratoř ze ztroskotané vesmírné lodi, na kterou by náhodou narazili, a pomalu by znovu začali budovat lidstvo. Normální život: po ničem jiném netoužila. A normální pro ni byla realita, v níž čas ubíhal kupředu a nikdo nemusel jak idiot šplhat po telegrafních sloupech ve špatné dimenzi. – ukázka z textu
