Rustie - Green Language (2014)

Formát: Audio CD
Žánr: Electronic, Hip Hop
Styl: Electro, Bass Music, Crunk
Stopáž: 36:46

Skotský producent Rustie je jednou z klíčových postav dnešní futuristické beatovědy. Jeho debutové album Glass Swords v roce 2011 bez nadsázky předběhlo svou dobu – a s jeho následky se klubová scéna potýká dodnes, většinou ve formě více či méně přesvědčivých epigonů. Hypertrofovaná lavina maximalistického zvuku s ozvuky 8bitových videoher a japonského prog rocku balancovala na hraně totálního kýče a stále může sloužit jako ukázková definice dnes tolik populárního „neo-neonového“ zvuku.

Rustie se od svého geniálního debutu na nějakou dobu stáhl do ústraní, které naředil pouze pár tracky na svých domovských základnách Numbers a LuckyMe, především pak skvělým singlem Slasherr, který vloni opět předběhl o několik délek vývojově stagnující vlnu trapového zvuku (Slasherr je mimochodem 2. nejlepším trackem roku 2013 dle pořadu Turban). Zbytek nových skladeb však o nějakém závratném pokroku nenapovídal – a zprávu o Rustieho připravovaném druhém albu tak po prvotním nadšení a prvním singlu vystřídaly spekulace, zda nepůjde jen o prostoduchou snůšku bangerů.

Od prostoduchého má však Rustieho druhé album Green Language rozhodně daleko. Deska se dle tiskové zprávy inspirovala u říše ptáků neboli u samotného prvopočátku světa hudby. Její výstavba teď také mnohem spíše než první album připomíná souvislý a vypointovaný narativ – rozhodně tedy neobsahuje jenom masivní tracky, ale i poměrně velké množství často i úplně bez-beatových syntetických trylků a intermezz. Novinkou je rovněž poměrně široké zastoupení vokalistů, kteří se vyskytují zejména v klubových klimaxech desky, jako je Attak s Dannym Brownem nebo Up Down s rapperem D Double E.

V těch nejlepších momentech alba připomínajících „starého dobrého“ Rustieho, jako v tracku Velcro, se však bez nich zcela obejde – a to samo vypovídá o mnohém. Rustie se na svém „albu pravdy“ rozhodl znít doopravdy seriózně a vyspěle, čemuž ostatně nasvědčuje i ona místy zbytečná řada přizvaných muzikantů. Green Language je bezesporu kvalitní album, za kterým stojí velký kus práce – a také trochu jednoznačného kalkulu, kvůli kterému se nakonec deska obešla bez větších překvapení a tzv. wow efektu.

„Na první desce Glass Swords jsem byl jak utržený ze řetězu – tak jsem se teď pokoušel udělat něco odlišného a serióznějšího,“ svěřil se sám Rustie v jednom z rozhovorů k novému albu. Green Language je v mnoha ohledech doopravdy dospělejší album než jeho bombastický předchůdce. Otázkou však zůstává, zda jsme dospělého Rustieho doopravdy chtěli.