Detaily
Formát: 2x CD, SACD Hybrid, Kompilace
Žánr: Klasika
Skladatel: Wolgang Amadeus Mozart
Herbert von Karajan, symbolický dirigent poválečných let, nahrál Mozartových posledních šest symfonií až v září 1970 v rámci nahrávek EMI pod vedením francouzského producenta Michela Glotze, jeho blízkého přítele a kolegy. Zvuk Karajana a Berlína zde obsahuje jemné náznaky díky práci balanséra Wolfganga Gülicha: slyšíme obvyklou hedvábnou texturu Filharmoniků, úžasně obklopující a dokonale zvládnutou, ale zde je zářivější, méně ponurá a nezkrotná než na nahrávkách DG. Přesto se jedná o plně symfonického Mozarta, který není zbaven naléhavosti, ale má vážnou a důstojnou záři. Fráze, pružné a organické, jsou prodchnuty legatem, kterým byl Karajan proslulý (a které mu kdysi od jeho hudebníků vyneslo přezdívku „Herr mit Bindung“). Jeho úvody jsou slavnostní a vznešené (č. 36 a 39), jeho Andantes a Adagios nabývají metafyzického obratu a jeho Menuetta jsou koncipována téměř jako mezihry – s ohromujícím efektem v Symfonii č. 36. Právě ve finále („Haffner“, g moll a „Jupiter“) je kočičí a honosně tvarovaný Karajan nejvíce neodolatelný a – abych to neřešil příliš – sexy. Tyto nahrávky byly právě remasterovány v HD 192/24 z původních pásů pro vydání SACD.
Účinkuje:
Herbert Von Karajan
Berlin Philarmonic Orchestra
****Super Audio Compact Disc (SACD) je zvukový nosič vizuálně stejný jako klasický kompaktní disk. Nabízí však mnohem lepší zvukový komfort. Klasické CD nabízí frekvenční rozpětí do 20 kHz, SACD dokáže věrně reprodukovat zvuk až do 100 kHz. Výhodou nosiče SACD je, že dokáže navíc reprodukovat i prostorový zvuk a díky dvěma vrstvám určeným pro uložení záznamu může nést současně i stejnou stopu jako klasické CD – takové disky pak mohou být přehrávány na jakémkoli CD přehrávači nebo CD mechanice a jsou označovány jako hybridní. Pro naprosto věrné přehrání záznamu SACD je nutné vlastnit přehrávač podporující funkce SACD a samozřejmě i kvalitní Hi-Fi zařízení. SACD v době svého vzniku mělo nejen nabídnout vynikající zvuk hudebním posluchačům, ale částečně i vyřešit propady hudebního trhu, zejména vzhledem k nemožnosti pořizování identických pirátských kopií. Nosič však v masovém měřítku neuspěl a nyní se stal spíše záležitostí pro náročné posluchače. Množství titulů vydávaných na SACD navíc není nikterak velké. I proto je celý náklad řady titulů dávno rozebrán.
Formát SACD byl poprvé představen v roce 1999, společně ho vyvíjely firmy Sony a Philips – tedy společnosti, které společně vyvinuly i klasický CD disk. SACD vede válku s formátem DVD-Audio, ale ani jednomu formátu se zatím nepodařilo nahradit klasické CD disky.
