Detaily
Formát: Audio CD
Žánr: Folk, Country, Blues
O tom, že umí být Amanda Palmer pěkně divoká holka, není třeba přesvědčovat nikoho, kdo viděl nějaký její koncert, ať už sólový nebo v minulosti s Dresden Dolls. Na albu coververzí, které nahrála se svým dvaasedmdesátiletým otcem, je „punkového kabaretu“, který ji proslavil, pomálu. Mnohem víc tu najdeme folku, country nebo blues, a dojde i na ukolébavky. Křehké písně se medově táhnou, s patřičnou dávkou romantiky, ale nikde nepřepadávají do kýče, a také se oba tvůrci až na výjimky obloukem vyhnuli masově známým hitům. Na obsah i provedení pak jistě mělo vliv i to, že Amanda byla v době nahrávání těhotná a její otec není tak úplný amatér, ale zpívá v chrámovém sboru National Cathedral ve Washingtonu.
Dobrým vodítkem pro nezasvěcené může být fakt, že své společné album Palmerovi nazvali podle titulní předělávky Leonarda Cohena. Výběr písní zjevně probíhal demokraticky – není těžké uhodnout, kdo si zvolil ty z padesátých a šedesátých let (například od Toma T. Halla nebo Simon Sisters), a kdo pro změnu sáhl do repertoáru Johna Granta nebo Sinéad O’Connor. Teprve až opakovaným poslechem si také lze uvědomit, jak je nahrávka – i přes zjevnou komornost – instrumentálně pestrá. Amanda hraje na piano jen zhruba v polovině písní, za to občas vytáhne své ukulele, a zní tu i skromné doprovody na kytaru či zvuk analogových kláves. Aranžmá se vyhýbají opulentnosti, jsou střídmá a i to přispívá k místy až intimnímu vyznění, které dobře podporuje to pro tvůrce i posluchače nejdůležitější, o co na albu i v životě jde. Tedy to, co je koncentrované do názvu poslední písně I Love You So Much, původně z repertoáru autistického herce a písničkáře Noaha Brittona.
Nové album je pro Amandu Palmer především radostným výsledkem znovunalezeného vztahu dcery k otci, který její matku opustil, když jí byl rok. Nicméně my ostatní z toho máme užitek v podobě skvělé porce něžných a emocionálně podaných písní, které v sobě mají až léčivou sílu a nadčasovost. I proto tahle deska není jen kuriozitou, vzniklou z obvyklého obdivu autora k původním tvůrcům, ale vyrovnanou a dotaženou poctou, kde jednotlivé písně nejen získávají zpět zašlou krásu, ale i nové, aktuální významy. Už proto, ačkoli nejde o novou autorskou tvorbu, album představuje výrazný krok vpřed.
Žánr: Folk, Country, Blues
O tom, že umí být Amanda Palmer pěkně divoká holka, není třeba přesvědčovat nikoho, kdo viděl nějaký její koncert, ať už sólový nebo v minulosti s Dresden Dolls. Na albu coververzí, které nahrála se svým dvaasedmdesátiletým otcem, je „punkového kabaretu“, který ji proslavil, pomálu. Mnohem víc tu najdeme folku, country nebo blues, a dojde i na ukolébavky. Křehké písně se medově táhnou, s patřičnou dávkou romantiky, ale nikde nepřepadávají do kýče, a také se oba tvůrci až na výjimky obloukem vyhnuli masově známým hitům. Na obsah i provedení pak jistě mělo vliv i to, že Amanda byla v době nahrávání těhotná a její otec není tak úplný amatér, ale zpívá v chrámovém sboru National Cathedral ve Washingtonu.
Dobrým vodítkem pro nezasvěcené může být fakt, že své společné album Palmerovi nazvali podle titulní předělávky Leonarda Cohena. Výběr písní zjevně probíhal demokraticky – není těžké uhodnout, kdo si zvolil ty z padesátých a šedesátých let (například od Toma T. Halla nebo Simon Sisters), a kdo pro změnu sáhl do repertoáru Johna Granta nebo Sinéad O’Connor. Teprve až opakovaným poslechem si také lze uvědomit, jak je nahrávka – i přes zjevnou komornost – instrumentálně pestrá. Amanda hraje na piano jen zhruba v polovině písní, za to občas vytáhne své ukulele, a zní tu i skromné doprovody na kytaru či zvuk analogových kláves. Aranžmá se vyhýbají opulentnosti, jsou střídmá a i to přispívá k místy až intimnímu vyznění, které dobře podporuje to pro tvůrce i posluchače nejdůležitější, o co na albu i v životě jde. Tedy to, co je koncentrované do názvu poslední písně I Love You So Much, původně z repertoáru autistického herce a písničkáře Noaha Brittona.
Nové album je pro Amandu Palmer především radostným výsledkem znovunalezeného vztahu dcery k otci, který její matku opustil, když jí byl rok. Nicméně my ostatní z toho máme užitek v podobě skvělé porce něžných a emocionálně podaných písní, které v sobě mají až léčivou sílu a nadčasovost. I proto tahle deska není jen kuriozitou, vzniklou z obvyklého obdivu autora k původním tvůrcům, ale vyrovnanou a dotaženou poctou, kde jednotlivé písně nejen získávají zpět zašlou krásu, ale i nové, aktuální významy. Už proto, ačkoli nejde o novou autorskou tvorbu, album představuje výrazný krok vpřed.
Další informace
| Interpret | Jack & Amanda Palmer |
|---|---|
| Titul | You Got Me Singing (2016) |
| Nosič | CD |
| Typ nosiče | CD |
| Dostupnost | Do14 |
| Tracklist | 1. You Got Me Singing (Leonard Cohen) 2. Wynken, Blynken and Nod (Lucy & Carly Simon) 3. Again (Melanie) 4. 1952 Vincent Black Lightning (Richard Thompson) 5. Louise Was Not Half Bad (Tom T Hall) 6. Black Boys on Mopeds (Sinead O Connor) 7. All I Could Do (Kimya Dawson) 8. In The Heat of the Summer (Phil Ochs) 9. Pink Emerson Radio (Kathleen Edwards) 10. Skye Boat Song (traditional) 11. Glacier (John Grant) 12. I Love You So Much (Noah Britton) |
| Popis | Formát: Audio CD Žánr: Folk, Country, Blues O tom, že umí být Amanda Palmer pěkně divoká holka, není třeba přesvědčovat nikoho, kdo viděl nějaký její koncert, ať už sólový nebo v minulosti s Dresden Dolls. Na albu coververzí, které nahrála se svým dvaasedmdesátiletým otcem, je „punkového kabaretu“, který ji proslavil, pomálu. Mnohem víc tu najdeme folku, country nebo blues, a dojde i na ukolébavky. Křehké písně se medově táhnou, s patřičnou dávkou romantiky, ale nikde nepřepadávají do kýče, a také se oba tvůrci až na výjimky obloukem vyhnuli masově známým hitům. Na obsah i provedení pak jistě mělo vliv i to, že Amanda byla v době nahrávání těhotná a její otec není tak úplný amatér, ale zpívá v chrámovém sboru National Cathedral ve Washingtonu. Dobrým vodítkem pro nezasvěcené může být fakt, že své společné album Palmerovi nazvali podle titulní předělávky Leonarda Cohena. Výběr písní zjevně probíhal demokraticky – není těžké uhodnout, kdo si zvolil ty z padesátých a šedesátých let (například od Toma T. Halla nebo Simon Sisters), a kdo pro změnu sáhl do repertoáru Johna Granta nebo Sinéad O’Connor. Teprve až opakovaným poslechem si také lze uvědomit, jak je nahrávka – i přes zjevnou komornost – instrumentálně pestrá. Amanda hraje na piano jen zhruba v polovině písní, za to občas vytáhne své ukulele, a zní tu i skromné doprovody na kytaru či zvuk analogových kláves. Aranžmá se vyhýbají opulentnosti, jsou střídmá a i to přispívá k místy až intimnímu vyznění, které dobře podporuje to pro tvůrce i posluchače nejdůležitější, o co na albu i v životě jde. Tedy to, co je koncentrované do názvu poslední písně I Love You So Much, původně z repertoáru autistického herce a písničkáře Noaha Brittona. Nové album je pro Amandu Palmer především radostným výsledkem znovunalezeného vztahu dcery k otci, který její matku opustil, když jí byl rok. Nicméně my ostatní z toho máme užitek v podobě skvělé porce něžných a emocionálně podaných písní, které v sobě mají až léčivou sílu a nadčasovost. I proto tahle deska není jen kuriozitou, vzniklou z obvyklého obdivu autora k původním tvůrcům, ale vyrovnanou a dotaženou poctou, kde jednotlivé písně nejen získávají zpět zašlou krásu, ale i nové, aktuální významy. Už proto, ačkoli nejde o novou autorskou tvorbu, album představuje výrazný krok vpřed. |
| SKU | 8FT025CD |
| Ean | 0711297315226 |
| Rok vydání | 2016 |
| Pořadové číslo | 1000129009 |
| Sleva | SLEVA11 |
| Manufacturer's Suggested Retail Price | 379,00 Kč |
Zařazeno v kategoriích:
Pop
2016 - 7
Jack & Amanda Palmer
Můj košík
V košíku nejsou žádné položky.
