Detaily
Formát: CD, Album
Žánr: Klasika
Účinkují:
Stephan Genz - baritone
Bernarda Fink - soprano
Roger Vignoles - piano
Hugo Wolf (13. března 1860, Slovinský Hradec – 22. února 1903, Vídeň) byl rakouský hudební skladatel působící v druhé polovině 19. století.
V roce 1878 ho jeho přítel, skladatel Adalbert von Goldschmidt, vzal s sebou do nevěstince, kde se patrně nakazil syfilidou, která způsobila později jeho šílenství a smrt. V té době si vytvořil citový vztah k ženě jměnem Melanie Kochertová. Několik let se probíjel, jak se dalo, neúspěšný a nenaplněný, a přestože mu Goldschmidt obstaral v roce 1881 místo dirigenta v Salcburku, brzy se nepohodl s nadřízenými a vrátil se do Vídně.
Nejistoty provázely i jeho komponování (v letech 1876–1879 začal a záhy zanechal nejméně tři symfonie) ve všech žánrech kromě písní. Ale i zde byl zraněn, když v roce 1879 ukázal několik písní Brahmsovi, který mu poradil, aby se zdokonalil ve kontrapunktu. V roce 1887 Wolfovi zemřel otec a on si postěžoval, že pro „něj moje hudba nikdy nezněla“.
Téměř okamžitě se však na něj usmálo štěstí, když na konci téhož roku mu vydavatel uveřejnil dvanáct jeho písní. Zaplavil ho optimismem a vstoupil do tvůrčího období, o němž se nikdy ani neodvážil snít. V únoru 1888 si pronajal dům ve Vídeňském lese a během tří měsíců zhudebnil více než čtyřicet Morikeho básní.
Brzy následovaly další písně na slova Eichendorffa a Goetheho a v listopadu 1890 již měl na svém hudebním kontě více než stosedmdesát písní. Kromě písní napsal v devadesátých letech Italskou serenádu a operu Corregidor, jež byla uvedena v roce 1896 v Mannheimu.