Detaily
Formát: 2 x Vinyl, LP, Album, Reissue, Remastered
Původní vydání: 2016
Žánr: Rock
Styl: Punk, Hardcore
Už to vlastně zní trochu jako ohraná jihočeská logopedická říkanka: Novodur – Armavir – Telex – Řeznickej krám. Přesně, opět na Papagájově hlasateli vydáváme legendární demo strakonické úderky. Možná by se dalo říct: znovu a lépe. Dveře nestárnoucího Řeznického krámu jsou tentokrát otevřeny zcela naplno a vlezlo se do nich i to, co muselo být na předchozích asfaltových plackách opomíjeno. Hlavně proto, že elpíčka jsou nyní dvě. Z toho logicky vyplývá, že na větší plochu se vejde víc muziky. Nemuselo se vyhazovat, spekulovat, krátit. V Řeznickém krámu vzoru 2024 najdete celé původní demo, čili návdavkem osm nových songů oproti předchozí verzi jako bonus dříve nevydanou koncertní skladbu. Samotná kapela byla tenkrát v životní formě a díky zkouškám ohněm na vesnických zábavách šlapala jako dobře promazaný hardcoreový stroj. Popravdě hudební výkony a zručnost mohl Telexu závidět kde kdo, a to nejen z řad kapel, které se shlédly v rychlém a divokém hudebním stylu zrozeném pod zástavou Union Jacka nebo v zaplivaném pajzlu na Manhattanu jménem CBGB. Jistě, puritáni, co obdivují kytaristy se zapnutým větrákem, kterým u několika minutových sól se zavřenýma očima vlají natupírované hřívy, to asi budou vidět jinak, ale ona nahrávka vzniknuvší v plesnivé zkušebně během pár hodin roku 1989 má mnohem větší sílu než vyumělkované kraviny pořízené v superstudiích za nehorázné částky.
Ještě někdo, někdo z nás
ztrácí víru v nový čas
dvojí názor, dvojí tvář
v očích dobrák v srdci lhář
Telex, podobně jako tohle demo, asi není potřeba obšírně představovat. Přísahají na ně punkáči, hardcoristi i kdejaká ta metla. Ve své době neměly Strakonice, potažmo jižní Čechy větší mýtus. Přitom to renomé nevznikalo věky, ale svůj nezpochybnitelný zářez na futra slávy tvrdé muziky provedli strakoničtí hudebníci během pár let. Jejich nahrávek by se ve finále dalo dopočítat na prstech jedné ruky nepříliš zručného chemika. Ale o tom, jak vznikl koncertní repertoár nazvaný Fronta na maso a jako to celé u Telexu probíhalo, vás v obšírném textu uvnitř desky bude informovat Honza Filip, kterého spíše znáte coby Johana z Fobia zine. Dá se říct, že na nové verzi vinylu opětovně slyšíme autentické naléhavé volání nespoutaného a dravého Telexu, z dob, kdy každá řízná punková nahrávka byla velkým zázrakem. Pokud máme přihodit ještě něco unikátního, tak rozhodně fakt, že tahle podzemní nahrávka se již několikrát dočkala zbrusu nového remasteringu. Ani u aktuální vinylové verze to jednoduše nešlo jinak. O syrovější a ostřejší zvuk se tentokráte postaral Otyn ze studia Davos.
A co tvoje hlava – nebojí se
snad je to ta pravá – nestydí se
a co tvoje hlava – sami jste jí naučili
snad je to ta pravá – sami jste ji
vyholili
Jako všechny poslední vinylové verze i takhle vychází pod taktovkou PHR, a část nákladu bude první limitovaným vinylem v historii Telexu. Sto číslovaných kusů určených pro sběratele se bude lišit barvou asfaltové placky. Zbytek nákladu pak bude v klasickém černém provedení. Občas máme pocit, že tehdejší všivou dobu si někteří z nás idealizují. Pro důrazné připomenutí, že tenkrát svět rozhodně nebyl v pořádku, je obal vyladěn do tradiční hnusné komunistické zelené barvy. Ne, tehdy se pestrými barvami opravdu nehýřilo. Byly buď vyblité, nebo rudé, a všechny stály za hovno. Vrcholem socialistického progresu byl příkladem světle růžový piják do školního sešitu. Zhruba tak totiž očima vládnoucí garnitury vypadal onen Telexem zmíněný mírný pokrok v mezích zákona. Buďme tedy rádi, že na dobu, kdy nosiči vody umírali žízní, můžeme vzpomínat jen při poslechu desky. Charismatický zpěvák bandu, Karel Bouša, na ni v jednom rozhovoru na KaH vzpomíná takto: „V paměti mi zůstávají spíš zážitky s policajtama; existenční problémy, kdy mi vyhrožovali, že si půjdu sednout, manželku dají do blázince a moje děti půjdou do pasťáku, když nepřestanu zlobit, to že oni umí! A to jsou tak tvrdý věci, že když si na to i dneska vzpomenu, tak mi není moc dobře od žaludku. Dneska už asi ti mladí nedovedou pochopit, co všechno se dělo, protože komouši a benga na to ty páky měli a byli toho schopný! Byla to hnusná, naprosto odporná doba! Nebudu se vyjadřovat k dnešní době, kde mám taky spoustu výhrad, ale tohle už nikdy. Nikdy! Nesmí se to vrátit! Tohle pro mě bylo to divoký, a asi tak nějak bych to nechal ležet.“
