Detaily
Formát: CD, Album
Žánr: Klasika
Účinkují:
Ad Libitum Quartet
Joseph-Maurice Ravel (7. března 1875, Ciboure – 28. prosince 1937, Paříž) byl francouzský hudební skladatel švýcarsko-španělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny, expresionismu a neoklasicismu.
Ravel byl ve svém díle zpočátku ovlivněn Claudem Debussym, Erikem Satiem a také ruskou Mocnou hrstkou. Byl schopný syntetizovat velmi rozmanité proudy a vytvořit si již od svých prvních děl vlastní styl, který se po dlouhou dobu neměnil.
U Ravela se střídaly impresionistické skladby s neoklasicistními, u nichž kladl důraz na formální vytříbenost a střízlivý výraz. Při úspěšném turné po USA a Kanadě v roce 1928 se seznámil v New Yorku se skladatelem Georgem Gershwinem, který ho zavedl do Harlemu na koncert Duke Ellingtona. Ravelovo okouzlení jazzem a dalšími prvky americké hudby se pak projevilo i v jeho dalších skladbách.
V celé jeho tvorbě je patrný vliv lidových melodií a to nejen iberských, ke kterým měl přirozeně blízko, ale i černošských, cikánských, řeckých, maďarských, ruských a dalších.
Ve dvacátých letech se jeho styl výrazně posouvá směrem k expresionismu - jde zejména o tvrdší disonantnost a instrumentaci. Orchestrace u Ravela leckdy zastiňuje i samotnou kompozici. Ve své tvorbě nepoužíval často symfonickou formu a vyhýbal se náboženským tématům.
Gabriel Fauré (12. května 1845 Pamiers, jižní Francie – 4. listopadu 1924 Paříž) byl významný francouzský hudební skladatel, působící ve 20. století.
Jeho hudební dráha se vyvíjela slibně a v listopadu 1871 se spojil se Saint-Saensem, d’Indym, Chabrierem, Bizetem a dalšími a společně založili Národní společnost pro francouzskou hudbu, těleso zasvěcené podpoře „galského umění“, které mělo za úkol přivodit obrození francouzské hudby, a v roce 1874 se stal jejím tajemníkem.
V téže době se stal horlivým obdivovatelem Wagnera a vyjížděl na představení jeho cyklu Prsten Nibelungův. Od roku 1880 se stal Faurého život zvnějšku jednotvárným, ačkoliv občas trpěl oslabujícími depresemi. Smrt jeho otce v roce 1885 uspíšila práci na Rekviem, jednom z jeho nejoblíbenějších děl, které však dokončil teprve v roce 1900, kdy umřela i jeho matka.
Pro své nesčetné písně a další hudbu si nalezl vydavatele a stal se vyhledávaným učitelem a inspektorem na provinčních konzervatořích. Stal se vůdčí osobností pařížského společenského života a hodně cestoval. V roce 1896 přijal místo staršího varhaníka v chrámu Madeleine a vystřídal Masseneta jako učitele skladby na pařížské konzervatoři, kde se jeho žákem stal Maurice Ravel, jenž ho miloval a obdivoval.
Rovněž psal v letech 1903–1921 hudební kritiky do pařížského listu Le Figaro. V roce 1905 se stal ředitelem konzervatoře a ačkoliv trpěl ztrátou sluchu, odešel na odpočinek teprve v roce 1920, v pětasedmdesáti letech. Gabriel Fauré skládal až do své smrti, do roku 1924. Při jeho pohřbu v kostele, kde hrál, mu zaznělo jeho Rekviem.
Žánr: Klasika
Účinkují:
Ad Libitum Quartet
Joseph-Maurice Ravel (7. března 1875, Ciboure – 28. prosince 1937, Paříž) byl francouzský hudební skladatel švýcarsko-španělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny, expresionismu a neoklasicismu.
Ravel byl ve svém díle zpočátku ovlivněn Claudem Debussym, Erikem Satiem a také ruskou Mocnou hrstkou. Byl schopný syntetizovat velmi rozmanité proudy a vytvořit si již od svých prvních děl vlastní styl, který se po dlouhou dobu neměnil.
U Ravela se střídaly impresionistické skladby s neoklasicistními, u nichž kladl důraz na formální vytříbenost a střízlivý výraz. Při úspěšném turné po USA a Kanadě v roce 1928 se seznámil v New Yorku se skladatelem Georgem Gershwinem, který ho zavedl do Harlemu na koncert Duke Ellingtona. Ravelovo okouzlení jazzem a dalšími prvky americké hudby se pak projevilo i v jeho dalších skladbách.
V celé jeho tvorbě je patrný vliv lidových melodií a to nejen iberských, ke kterým měl přirozeně blízko, ale i černošských, cikánských, řeckých, maďarských, ruských a dalších.
Ve dvacátých letech se jeho styl výrazně posouvá směrem k expresionismu - jde zejména o tvrdší disonantnost a instrumentaci. Orchestrace u Ravela leckdy zastiňuje i samotnou kompozici. Ve své tvorbě nepoužíval často symfonickou formu a vyhýbal se náboženským tématům.
Gabriel Fauré (12. května 1845 Pamiers, jižní Francie – 4. listopadu 1924 Paříž) byl významný francouzský hudební skladatel, působící ve 20. století.
Jeho hudební dráha se vyvíjela slibně a v listopadu 1871 se spojil se Saint-Saensem, d’Indym, Chabrierem, Bizetem a dalšími a společně založili Národní společnost pro francouzskou hudbu, těleso zasvěcené podpoře „galského umění“, které mělo za úkol přivodit obrození francouzské hudby, a v roce 1874 se stal jejím tajemníkem.
V téže době se stal horlivým obdivovatelem Wagnera a vyjížděl na představení jeho cyklu Prsten Nibelungův. Od roku 1880 se stal Faurého život zvnějšku jednotvárným, ačkoliv občas trpěl oslabujícími depresemi. Smrt jeho otce v roce 1885 uspíšila práci na Rekviem, jednom z jeho nejoblíbenějších děl, které však dokončil teprve v roce 1900, kdy umřela i jeho matka.
Pro své nesčetné písně a další hudbu si nalezl vydavatele a stal se vyhledávaným učitelem a inspektorem na provinčních konzervatořích. Stal se vůdčí osobností pařížského společenského života a hodně cestoval. V roce 1896 přijal místo staršího varhaníka v chrámu Madeleine a vystřídal Masseneta jako učitele skladby na pařížské konzervatoři, kde se jeho žákem stal Maurice Ravel, jenž ho miloval a obdivoval.
Rovněž psal v letech 1903–1921 hudební kritiky do pařížského listu Le Figaro. V roce 1905 se stal ředitelem konzervatoře a ačkoliv trpěl ztrátou sluchu, odešel na odpočinek teprve v roce 1920, v pětasedmdesáti letech. Gabriel Fauré skládal až do své smrti, do roku 1924. Při jeho pohřbu v kostele, kde hrál, mu zaznělo jeho Rekviem.
Další informace
Interpret | Maurice Ravel / Gabriel Fauré |
---|---|
Titul | String Quartets |
Nosič | CD |
Typ nosiče | CD |
Dostupnost | Doprodej |
Tracklist | Disc: 1 - CD - Maurice Ravel: String Quartet in F major(31:09) 1. I. Allegro moderato 9:02 2. II. Assez vif 6:34 3. III. Tres lent 10:09 4. IV. Vif et agite 5:30 Disc: 1 - CD - Gabriel Fauré: String Quartet in E minor, Op. 121 (25:15) 5. I. Allegro moderato 6:13 6. II. Andante 9:43 7. III. Allegro 9:18 |
Popis | Formát: CD, Album Žánr: Klasika Účinkují: Ad Libitum Quartet Joseph-Maurice Ravel (7. března 1875, Ciboure – 28. prosince 1937, Paříž) byl francouzský hudební skladatel švýcarsko-španělského původu. Je znám jako impresionistický skladatel, ale zejména jeho pozdní díla nesou výrazné stopy nastupující moderny, expresionismu a neoklasicismu. Ravel byl ve svém díle zpočátku ovlivněn Claudem Debussym, Erikem Satiem a také ruskou Mocnou hrstkou. Byl schopný syntetizovat velmi rozmanité proudy a vytvořit si již od svých prvních děl vlastní styl, který se po dlouhou dobu neměnil. U Ravela se střídaly impresionistické skladby s neoklasicistními, u nichž kladl důraz na formální vytříbenost a střízlivý výraz. Při úspěšném turné po USA a Kanadě v roce 1928 se seznámil v New Yorku se skladatelem Georgem Gershwinem, který ho zavedl do Harlemu na koncert Duke Ellingtona. Ravelovo okouzlení jazzem a dalšími prvky americké hudby se pak projevilo i v jeho dalších skladbách. V celé jeho tvorbě je patrný vliv lidových melodií a to nejen iberských, ke kterým měl přirozeně blízko, ale i černošských, cikánských, řeckých, maďarských, ruských a dalších. Ve dvacátých letech se jeho styl výrazně posouvá směrem k expresionismu - jde zejména o tvrdší disonantnost a instrumentaci. Orchestrace u Ravela leckdy zastiňuje i samotnou kompozici. Ve své tvorbě nepoužíval často symfonickou formu a vyhýbal se náboženským tématům. Gabriel Fauré (12. května 1845 Pamiers, jižní Francie – 4. listopadu 1924 Paříž) byl významný francouzský hudební skladatel, působící ve 20. století. Jeho hudební dráha se vyvíjela slibně a v listopadu 1871 se spojil se Saint-Saensem, d’Indym, Chabrierem, Bizetem a dalšími a společně založili Národní společnost pro francouzskou hudbu, těleso zasvěcené podpoře „galského umění“, které mělo za úkol přivodit obrození francouzské hudby, a v roce 1874 se stal jejím tajemníkem. V téže době se stal horlivým obdivovatelem Wagnera a vyjížděl na představení jeho cyklu Prsten Nibelungův. Od roku 1880 se stal Faurého život zvnějšku jednotvárným, ačkoliv občas trpěl oslabujícími depresemi. Smrt jeho otce v roce 1885 uspíšila práci na Rekviem, jednom z jeho nejoblíbenějších děl, které však dokončil teprve v roce 1900, kdy umřela i jeho matka. Pro své nesčetné písně a další hudbu si nalezl vydavatele a stal se vyhledávaným učitelem a inspektorem na provinčních konzervatořích. Stal se vůdčí osobností pařížského společenského života a hodně cestoval. V roce 1896 přijal místo staršího varhaníka v chrámu Madeleine a vystřídal Masseneta jako učitele skladby na pařížské konzervatoři, kde se jeho žákem stal Maurice Ravel, jenž ho miloval a obdivoval. Rovněž psal v letech 1903–1921 hudební kritiky do pařížského listu Le Figaro. V roce 1905 se stal ředitelem konzervatoře a ačkoliv trpěl ztrátou sluchu, odešel na odpočinek teprve v roce 1920, v pětasedmdesáti letech. Gabriel Fauré skládal až do své smrti, do roku 1924. Při jeho pohřbu v kostele, kde hrál, mu zaznělo jeho Rekviem. |
SKU | 8554722 |
Ean | 0636943472224 |
Rok vydání | 2000 |
Pořadové číslo | 1000043182 |
Sleva | SLEVA0 |
Manufacturer's Suggested Retail Price | 209,00 Kč |
Zařazeno v kategoriích:
Klasika
Maurice Ravel - Gabriel Fauré
2000 - 3