Detaily
Na dovolenou se nevypravil jen hlavní hrdina úvodní písničky: jako by si ji po celá devadesátá léta dalo písničkářství v Česku. Nové téměř nepřišlo, staré pokračovalo skrytě nebo si dalo přestávku. Jan Burian se propojoval s poezií, hledal tvar pro muzikantské překlady Dána Bennyho Andersena, vyřizoval si soukromé záležitosti s vlastním starším repertoárem.
Na jaře 2002 mu znovu vychází album naplněné vlastními texty: máme v tom cítit naplnění času, sklenul se oblouk nové písničkářské doby i pro publikum?
Stejně jako mravenci kuchyněmi prochází Burianovými alby po léta hudba, kterou poslouchá a cítí jako živou. Zrcadlo je její inventurou: jako pokojní nájemníci tu žijí swingové a kabaretní piáno, ale i jeho tvrdá bigbítová mutace, jak ji Burian uslyšel u Johna Calea. Lze tu cítit náklonnost k emoci, únosu melodií, šlágru; ale taky dost odvahy natočit hit v garáži a trochu ušpiněně, protože je to hygieničtější špína než ta z kšeftů s hudbou pro masy.
Burian, a nejméně tolik i aranžér Jan Amos, se na Zrcadle vyznávají z industriálního opojení zvuky reálného světa v dobrém i zlém; a krom výletu "ven" sestupují i "dovnitř", do mikrosvěta digitálních zvuků a oscilátorů, k šumu a předení strojů, které jsme si vymysleli nedávno, ale už z nich lze odečítat poezii. Což je zároveň jedno ze zrcadel alba Zrcadlo: dialog nástrojů a přístrojů, starého dobrého salónního klavíru a bzučícího okolního světa, který nestojí proti němu, nýbrž dokáže být jeho spoluhráčem. To všechno ve jménu písničky, prověřeného útvaru, který po staletí útočí nápadem, pocitem i prostotou.
"Naoko zkoušíme nové cesty, a přitom se pokaždé dáváme starými." Myslím i na zrcadla mezi Burianem a Amosem, textem a hudbou, soukromým a veřejným, fantazií snu a reality, novinářem a básníkem uvnitř Buriana.
"Obraz v zrcadle může, ale nemusí být odrazem skutečnosti," čtu v náhodně otevřeném Respektu, který vyšel 25.února 2002. -- Pavel Klusák
Na albu se podíleli:
Jan Burian - texty, hudba, zpěv, klavír
Jan Amos (Jan Burian.ml) - aranžmá, stroje a nástroje
Dušan Šoltys - výtvarník
Petr Mayer - zvuk, mastering
Karzi - mix písní Zrcadlo a Žiju
Petra Plisková - fotografie, grafické zpracování
Derek Paton - překlady do angličtiny
Pavel Klusák - sleevenote
Natočeno: na různých místech v Praze, zvláště v Malostranské Besedě, v zimě 2001-2.
Na jaře 2002 mu znovu vychází album naplněné vlastními texty: máme v tom cítit naplnění času, sklenul se oblouk nové písničkářské doby i pro publikum?
Stejně jako mravenci kuchyněmi prochází Burianovými alby po léta hudba, kterou poslouchá a cítí jako živou. Zrcadlo je její inventurou: jako pokojní nájemníci tu žijí swingové a kabaretní piáno, ale i jeho tvrdá bigbítová mutace, jak ji Burian uslyšel u Johna Calea. Lze tu cítit náklonnost k emoci, únosu melodií, šlágru; ale taky dost odvahy natočit hit v garáži a trochu ušpiněně, protože je to hygieničtější špína než ta z kšeftů s hudbou pro masy.
Burian, a nejméně tolik i aranžér Jan Amos, se na Zrcadle vyznávají z industriálního opojení zvuky reálného světa v dobrém i zlém; a krom výletu "ven" sestupují i "dovnitř", do mikrosvěta digitálních zvuků a oscilátorů, k šumu a předení strojů, které jsme si vymysleli nedávno, ale už z nich lze odečítat poezii. Což je zároveň jedno ze zrcadel alba Zrcadlo: dialog nástrojů a přístrojů, starého dobrého salónního klavíru a bzučícího okolního světa, který nestojí proti němu, nýbrž dokáže být jeho spoluhráčem. To všechno ve jménu písničky, prověřeného útvaru, který po staletí útočí nápadem, pocitem i prostotou.
"Naoko zkoušíme nové cesty, a přitom se pokaždé dáváme starými." Myslím i na zrcadla mezi Burianem a Amosem, textem a hudbou, soukromým a veřejným, fantazií snu a reality, novinářem a básníkem uvnitř Buriana.
"Obraz v zrcadle může, ale nemusí být odrazem skutečnosti," čtu v náhodně otevřeném Respektu, který vyšel 25.února 2002. -- Pavel Klusák
Na albu se podíleli:
Jan Burian - texty, hudba, zpěv, klavír
Jan Amos (Jan Burian.ml) - aranžmá, stroje a nástroje
Dušan Šoltys - výtvarník
Petr Mayer - zvuk, mastering
Karzi - mix písní Zrcadlo a Žiju
Petra Plisková - fotografie, grafické zpracování
Derek Paton - překlady do angličtiny
Pavel Klusák - sleevenote
Natočeno: na různých místech v Praze, zvláště v Malostranské Besedě, v zimě 2001-2.
Další informace
| Interpret | Jan Burian |
|---|---|
| Titul | Zrcadlo |
| Nosič | CD |
| Typ nosiče | CD |
| Dostupnost | Není skladem, 14 dnů |
| Tracklist | 1. Na dovolené 03:13 2. Mravenci 03:42 3. Marie 02:24 4. Kompromisy 04:45 5. Jaké to je 05:01 6. Kamasútra 03:20 7. Poezie 04:47 8. Žiju 05:49 9. Strašidla 02:02 10. Fantazie 04:03 11. Soukromá záležitost 03:08 12. Přestávka 03:30 13. Zrcadlo 04:31 14. Nanečisto 02:50 |
| Popis | Na dovolenou se nevypravil jen hlavní hrdina úvodní písničky: jako by si ji po celá devadesátá léta dalo písničkářství v Česku. Nové téměř nepřišlo, staré pokračovalo skrytě nebo si dalo přestávku. Jan Burian se propojoval s poezií, hledal tvar pro muzikantské překlady Dána Bennyho Andersena, vyřizoval si soukromé záležitosti s vlastním starším repertoárem. Na jaře 2002 mu znovu vychází album naplněné vlastními texty: máme v tom cítit naplnění času, sklenul se oblouk nové písničkářské doby i pro publikum? Stejně jako mravenci kuchyněmi prochází Burianovými alby po léta hudba, kterou poslouchá a cítí jako živou. Zrcadlo je její inventurou: jako pokojní nájemníci tu žijí swingové a kabaretní piáno, ale i jeho tvrdá bigbítová mutace, jak ji Burian uslyšel u Johna Calea. Lze tu cítit náklonnost k emoci, únosu melodií, šlágru; ale taky dost odvahy natočit hit v garáži a trochu ušpiněně, protože je to hygieničtější špína než ta z kšeftů s hudbou pro masy. Burian, a nejméně tolik i aranžér Jan Amos, se na Zrcadle vyznávají z industriálního opojení zvuky reálného světa v dobrém i zlém; a krom výletu "ven" sestupují i "dovnitř", do mikrosvěta digitálních zvuků a oscilátorů, k šumu a předení strojů, které jsme si vymysleli nedávno, ale už z nich lze odečítat poezii. Což je zároveň jedno ze zrcadel alba Zrcadlo: dialog nástrojů a přístrojů, starého dobrého salónního klavíru a bzučícího okolního světa, který nestojí proti němu, nýbrž dokáže být jeho spoluhráčem. To všechno ve jménu písničky, prověřeného útvaru, který po staletí útočí nápadem, pocitem i prostotou. "Naoko zkoušíme nové cesty, a přitom se pokaždé dáváme starými." Myslím i na zrcadla mezi Burianem a Amosem, textem a hudbou, soukromým a veřejným, fantazií snu a reality, novinářem a básníkem uvnitř Buriana. "Obraz v zrcadle může, ale nemusí být odrazem skutečnosti," čtu v náhodně otevřeném Respektu, který vyšel 25.února 2002. -- Pavel Klusák Na albu se podíleli: Jan Burian - texty, hudba, zpěv, klavír Jan Amos (Jan Burian.ml) - aranžmá, stroje a nástroje Dušan Šoltys - výtvarník Petr Mayer - zvuk, mastering Karzi - mix písní Zrcadlo a Žiju Petra Plisková - fotografie, grafické zpracování Derek Paton - překlady do angličtiny Pavel Klusák - sleevenote Natočeno: na různých místech v Praze, zvláště v Malostranské Besedě, v zimě 2001-2. |
| SKU | MAM168-2/C |
| Ean | 8595026616820 |
| Rok vydání | 2002 |
| Pořadové číslo | 1000058788 |
| Sleva | Sleva 16 % |
| Doporučená prodejní cena | 199,00 Kč |
Zařazeno v kategoriích:
Pisnickari
Jan Burian
2002 - 4
Můj košík
V košíku nejsou žádné položky.
