Dáša Voňková Andrtová - Milí moji

Dvojalbum Milí moji obsahuje všechny vrcholné nahrávky písničkářky Dagmar Andrtové-Voňkové z období 1976-1995. Jeho základem jsou dvě dlouhohrající desky, vydané u firmy Panton v letech 1986 a 1989 - Dagmar Andrtova-Voňková a Živá voda. Obě alba, neobyčejně příznivě přijatá kritikou i publikem, teď vycházejí na kompaktním disku poprvé.

Plnou polovinu více než stopadesátiminutového dvojalba představují písničky ze singlů i kompilačních desek a dosud nikdy nezveřejněné nahrávky. Dagmar Andrtová-Voňková byla v už sedmdesátých letech nejvýraznější českou písničkářkou, její skladbu Chlapci na tom horním konci ocenil v roce 1977 časopis Melodie jako nejlepší singl roku. Debutového alba se prodalo 60 000 kusů, od roku 1987 hrála Dagmar Andrtová-Voňková na řadě prestižních festivalů v západní Evropě, několikrát koncertovala v Japonsku, kde jí také vyšly dva kompaktní disky. Její virtuozní kytarová hra jí získala obdiv po celém světě, stejně jako osobité písně, často inspirované lidovou hudbou.

Přední česká písničkářka Dagmar Andrtová-Voňková "trpí" na zdejší poměry nevídanou dávkou autorské sebekritičnosti - ač dodnes napsala na dvě stovky písní, vedle několika hluboce předrevolučních singlů vydala jen čtyři alba, z nichž na CD navíc existují jen dvě z nich. Už proto je tento dvojkompakt Milí moji, obsahující kromě řady jiných snímků i kompletní verze jejích prvních dvou desek, zvláště záslužným počinem.

Za minulého režimu sice Andrtová nebyla oficiálně zakázána (neprofesionální hudebnici takový úděl ani potkat nemohl), ale jakožto přítelkyni chartistů, zakládající člence sdružení Šafrán a vůbec nepohodlné osobě jí normalizační aparátčíci pro jistotu ztěžovali život až do nástupu gorbačovovské perestrojky. Teprve v roce 1986, po mnoha letech v ústraní, mohla v českobudějovickém rozhlase natočit materiál pro své první album s dnes slavnými písněmi, jako Chlapci na tom horním konci, Lipečka nebo Skála, jež byly inspirací i pro o generaci mladší a podobně nezařaditelnou Ivu Bittovou.

Další vynikající a domácí představě folku již zcela vzdálená deska - Živá voda - jí vyšla v roce 1989. To už měla krkonošská recepční a posléze uklízečka vinohradských činžáků za sebou svá slavná vystoupení na prestižních hudebních festivalech v Roskilde či Skagenu, jimiž uhranula světovou kritiku a která jí otevřela vrátka k vnímavému publiku leckde v zahraničí. Teprve v devadesátých letech toho plně využila a pokračovala ve "spanilých jízdách" mimo republiku - hned třikrát byla v Japonsku a právě tam (a teprve poté u nás) jí vyšla i první cédéčka: Voliéra (natočená ve spolupráci s Radimem Hladíkem) a živé album Golden Gate.

Novou tvorbu dávkuje posluchačům Dagmar Andrtová zatím jen koncertně, doufejme však, že s čerstvými písničkami se budeme moci seznámit již brzy, že více než stopadesátiminutová pečlivě sestavená a kvalitním bukletem vybavená kompilace Milí moji je jakýmsi hutným předkrmem, předznamenáním věcí příštích. Vedle některých raritních nahrávek totiž dvojalbum nepřináší nic, co bychom o jeho protagonistce, originální autorce, interpretce a samozřejmě kytaristce, nevěděli. Jen jsme na to, možná i vzhledem k omezené životnosti vinylových desek, možná trochu pozapomněli. -- Milan Šefl