Iva Bittová - Čikori

Projekt Čikori navazuje na Bílé inferno. Jsou pod ním podepsaná vesměs tatáž jména - kromě ústřední dvojice trumpetista Václav Kučera, kontrabasista Jaromír Honzák a dále bubeník a perkusista Miloš Dvořáček. Texty jsou autorstvím po jedné skladbě z pera Barbory Kališové a Vladimíra Václavka, o další čtyři bylo postaráno z další nevysychající brněnské studnice - Karla Davida, tři skladby zůstaly v rovině instrumentální.

Přebal alba - tvoří jej překrásný digipack modré oblohy potažené tu a tam bílými mraky.
Skladby nesou typický vklad svých rodičů - jemnou repetivní lyriku Václavkovy kytary, rytmickosólové party houslí a především úžasnou práci s hlasem prostřednictvím Ivy Bittové. Velký prostor také dostaly dechy Václava Kučery - rychlé palby tónů střídají pomalé plochy, které často vytváří náladu nad cinkotem strun kytary. Mladý bubeník Dvořáček prokazuje neuvěřitelný cit pro rytmus a náladu, jeho souprava umí svingovat stejně jako hypnotizovat etnickou monotóností či povojensku přikazovat do rytmu. Konečně vzácnou vyrovnanost všech nástrojů potvrzuje brilantní kontrabas, ve spojení s bicími dovede přitvrdit až k rockovému nápřahu.

Nástroje se často objevují ve střípcích zvuků odlišných jejich hlavních rolí, v křehkých neuchopitelných zjeveních a zatraceních, jejich propletence zvolna gradují a stejně tak mizí, křišťálově čistý hlas ve vyšších polohách mrazí vibrátem obdivuhodných rozměrů, jeho nenucené unisono s houslemi či trumpetou je dalším z výrazných nosných pilířů alba. Ani jediný tón tu není navíc a hudebními nápady se vskutku nešetří. Trochu překvapující je citelná najazzlost skladeb, přicházející zřejmě od dvojice Kučera Honzák, kteří jsou v tomto stylu doma a další z důkazů, že v Čikori je každý právoplatným členem. Různorodá atmosféra skladeb vytváří někde v podvědomí rozmanité obrazy napříč staletími a prostory, může být mazlivá, hladivá, zasněná, může si podupávat do rytmu a umí pěkně zaútočit.

Vše umocňuje průzračný zvuk alba, energické gradace i v těch nejjemnějších pasážích a úžasný uhrančivý hlas, šestý nástroj, nad jehož rozsahy, polohami, zabarveními a deformacemi zůstává rozum stát v němém úžasu.
Vzácně vyrovnaná deska, kde perfektní zvládnutí nástrojů je povinnost, snáší i ta nejpřísnější měřítka, přes laťku nastavenou Bílým Infernem se Čikori přehupuje s nevídanou lehkostí. Nadýmá pýchou, jak dobré album u nás může vzniknout.

Tahle deska je droga - vytváří silnou závislost po prvním poslechu !!!