Detaily
Opět pod producentským dohledem Zuzany Navarové nahrála počátkem února 2003 v pražském nahrávacím studiu Largo svoji druhou desku stále výraznější a populárnější autorka, zpěvačka, harmonikářka, kytaristka, no prostě multiinstrumentalistka Radůza. Hostujícími muzikanty jsou členové kapely Zuzany Navarové KOA František Raba (kontrabas) a Omar Khaouaj (kytary).
Šansoniérka Radůza: Smutek i vzdor:
Zatímco hudební průmysl denně přemítá jak "zaplnit mezery na trhu" (a současně pobrekává nad krátícími se zisky), stranou zájmu velkých nahrávacích společností a tím i masmédií vyrůstají originální tvůrci a interpreti.
Například písničkářka, harmonikářka a snad nejpřesněji šansoniérka Radůza, jejíž album "...při mně stůj" lze bez velkého váhání přiřadit k tomu nejlepšímu, co v roce 2003 v české populární hudbě vzniklo.
Radůze se vyplácí, jak uvážlivě nakládá se svým talentem. Přesně před deseti lety překvapila v pražské Lucerně jako "předskokanka" slavné Suzanne Vega a už o pár měsíců později nahrála živě svou první kazetu Blues?. Pak odolala rychlé kariéře a léta studovala - zpěv i skladbu. V roce 2001 vydané album Andělové z nebe prezentovalo Radůzu jako již hotovou osobnost, jejíž písně mají navíc jistou tendenci zlidovět. Deska "...při mně stůj" je v tomto ohledu ještě "hitovější", aniž by se však z Radůziných písniček vytratila upřímnost, síla výrazu a specifický periferní "šmrnc".
Radůza své nové album poskládala jak z břeskných skladeb typu Jedem, Tam, pod Ještědem nebo Na koníčka vyskočím, tak z křehkých osobních zpovědí jako Ať není mi líto, Bremen či Větře můj. Těžko říci, v jaké z těch dvou tak diametrálně odlišných poloh je Radůza přesvědčivější - v syrovějších, jakousi neomalenost přizvukující harmoniky ctících skladbách se dobře daří emotivnější stránce jejího já, v komorních, převážně kytarou podkreslených písních zas lépe vynikne její textařská obratnost i obraznost.
Ať už ale její písně burácejí nebo hladí, vždy je z nich cítit lehoučký opar smutku. Nikoli smutku odevzdaného, spíš vzdorujícího - nástrahám lásky, osudu. Sama Radůza přece říká: "Ty písně nejsou smutné, jen nejsou veselé."
Účinkují:
Radůza - zpěv, akordeon, kytara, smyčec, pískání, hudba a texty
Omar Khaouaj - kytara (5, 11)
Zuzana Navarová d.T. - činel, zvonek z Radůzina jízdního kola
František Raba - kontrabas (5, 11)
Šansoniérka Radůza: Smutek i vzdor:
Zatímco hudební průmysl denně přemítá jak "zaplnit mezery na trhu" (a současně pobrekává nad krátícími se zisky), stranou zájmu velkých nahrávacích společností a tím i masmédií vyrůstají originální tvůrci a interpreti.
Například písničkářka, harmonikářka a snad nejpřesněji šansoniérka Radůza, jejíž album "...při mně stůj" lze bez velkého váhání přiřadit k tomu nejlepšímu, co v roce 2003 v české populární hudbě vzniklo.
Radůze se vyplácí, jak uvážlivě nakládá se svým talentem. Přesně před deseti lety překvapila v pražské Lucerně jako "předskokanka" slavné Suzanne Vega a už o pár měsíců později nahrála živě svou první kazetu Blues?. Pak odolala rychlé kariéře a léta studovala - zpěv i skladbu. V roce 2001 vydané album Andělové z nebe prezentovalo Radůzu jako již hotovou osobnost, jejíž písně mají navíc jistou tendenci zlidovět. Deska "...při mně stůj" je v tomto ohledu ještě "hitovější", aniž by se však z Radůziných písniček vytratila upřímnost, síla výrazu a specifický periferní "šmrnc".
Radůza své nové album poskládala jak z břeskných skladeb typu Jedem, Tam, pod Ještědem nebo Na koníčka vyskočím, tak z křehkých osobních zpovědí jako Ať není mi líto, Bremen či Větře můj. Těžko říci, v jaké z těch dvou tak diametrálně odlišných poloh je Radůza přesvědčivější - v syrovějších, jakousi neomalenost přizvukující harmoniky ctících skladbách se dobře daří emotivnější stránce jejího já, v komorních, převážně kytarou podkreslených písních zas lépe vynikne její textařská obratnost i obraznost.
Ať už ale její písně burácejí nebo hladí, vždy je z nich cítit lehoučký opar smutku. Nikoli smutku odevzdaného, spíš vzdorujícího - nástrahám lásky, osudu. Sama Radůza přece říká: "Ty písně nejsou smutné, jen nejsou veselé."
Účinkují:
Radůza - zpěv, akordeon, kytara, smyčec, pískání, hudba a texty
Omar Khaouaj - kytara (5, 11)
Zuzana Navarová d.T. - činel, zvonek z Radůzina jízdního kola
František Raba - kontrabas (5, 11)
Další informace
| Interpret | Radůza |
|---|---|
| Titul | Při mně stůj (2003) |
| Nosič | CD |
| Typ nosiče | CD |
| Dostupnost | Skladem |
| Tracklist | 1. Jedem 2:28 2. Žlutý gladioly 3:34 3. Oh, madame 2:55 4. Mikuláš 3:03 5. Studený nohy 2:57 6. Půjdu, kam chci 2:49 7. Větře můj 4:11 8. Krahujci 2:07 9. Na koníčka vyskočím 2:25 10. Orel 2:02 11. Bremen 3:49 12. Tam, pod Ještědem 2:39 13. Až kočka zapřede 3:01 14. Polož mě 2:34 15. Zvony 2:00 16. Ať není mi líto 4:50 |
| Popis | Opět pod producentským dohledem Zuzany Navarové nahrála počátkem února 2003 v pražském nahrávacím studiu Largo svoji druhou desku stále výraznější a populárnější autorka, zpěvačka, harmonikářka, kytaristka, no prostě multiinstrumentalistka Radůza. Hostujícími muzikanty jsou členové kapely Zuzany Navarové KOA František Raba (kontrabas) a Omar Khaouaj (kytary). Šansoniérka Radůza: Smutek i vzdor: Zatímco hudební průmysl denně přemítá jak "zaplnit mezery na trhu" (a současně pobrekává nad krátícími se zisky), stranou zájmu velkých nahrávacích společností a tím i masmédií vyrůstají originální tvůrci a interpreti. Například písničkářka, harmonikářka a snad nejpřesněji šansoniérka Radůza, jejíž album "...při mně stůj" lze bez velkého váhání přiřadit k tomu nejlepšímu, co v roce 2003 v české populární hudbě vzniklo. Radůze se vyplácí, jak uvážlivě nakládá se svým talentem. Přesně před deseti lety překvapila v pražské Lucerně jako "předskokanka" slavné Suzanne Vega a už o pár měsíců později nahrála živě svou první kazetu Blues?. Pak odolala rychlé kariéře a léta studovala - zpěv i skladbu. V roce 2001 vydané album Andělové z nebe prezentovalo Radůzu jako již hotovou osobnost, jejíž písně mají navíc jistou tendenci zlidovět. Deska "...při mně stůj" je v tomto ohledu ještě "hitovější", aniž by se však z Radůziných písniček vytratila upřímnost, síla výrazu a specifický periferní "šmrnc". Radůza své nové album poskládala jak z břeskných skladeb typu Jedem, Tam, pod Ještědem nebo Na koníčka vyskočím, tak z křehkých osobních zpovědí jako Ať není mi líto, Bremen či Větře můj. Těžko říci, v jaké z těch dvou tak diametrálně odlišných poloh je Radůza přesvědčivější - v syrovějších, jakousi neomalenost přizvukující harmoniky ctících skladbách se dobře daří emotivnější stránce jejího já, v komorních, převážně kytarou podkreslených písních zas lépe vynikne její textařská obratnost i obraznost. Ať už ale její písně burácejí nebo hladí, vždy je z nich cítit lehoučký opar smutku. Nikoli smutku odevzdaného, spíš vzdorujícího - nástrahám lásky, osudu. Sama Radůza přece říká: "Ty písně nejsou smutné, jen nejsou veselé." Účinkují: Radůza - zpěv, akordeon, kytara, smyčec, pískání, hudba a texty Omar Khaouaj - kytara (5, 11) Zuzana Navarová d.T. - činel, zvonek z Radůzina jízdního kola František Raba - kontrabas (5, 11) |
| SKU | MAM199-2 |
| Ean | 8595026619920 |
| Rok vydání | 2003 |
| Pořadové číslo | 1000058816 |
| Sleva | Sleva 15 % |
| Doporučená prodejní cena | 299,00 Kč |
Zařazeno v kategoriích:
Pisnickari
Radůza
2003 - 3
Můj košík
V košíku nejsou žádné položky.
