Detaily
Formát: CD, Album
Žánr: Jazz, Jazz-Rock
Projekt Spectrum Road měl být pouze příležitostným tribute bandem, ve kterém chtěla virtuózní bubenice Cindy Blackman vzdát hold svému celoživotnímu vzoru Tonymu Williamsovi a jeho kapele Lifetime. Navíc jen dalším v řadě tribute bandů, s repertoárem The Tony Williams Lifetime už dříve pietně vyjeli třeba bývalí členové Allan Holdsworth a Alan Pasqua nebo Jack DeJohnette & Trio Beyond.
Reakce na koncerty v kvartetu s pamětníkem Jackem Brucem (ačkoliv každému hned naskočí Cream, Bruce hrál i v Lifetime), Johnem Medeskim a Vernonem Reidem vyzněly ovšem natolik příznivě, že došlo na pravidelnější hraní a na eponymní album.
Mohli bychom desku odmávnout jako anachronický jazzrock a spokojit se s původními brilantními nahrávkami. Ale na to jsou všichni zúčastnění hráči příliš osobití. Nedrží se otrocky předloh, byť se chovají k originálu uctivě. Přidávají vlastní improvizace, feeling, zvuk i celkový vhled. Inu, Vernon Reid prostě hraje úplně jinak než třeba John McLaughlin.
McLaughlinovy původní kaskády precizně vymezených tónů často nahrazuje spíš zuřivým přívalem přeboosterovaného zvuku. To neznamená, že si muzikanti z kompozic udělali úplně volnou formu. Bez zajímavosti není taková „prkotina“, jako že v originále dvanáctiminutová skladba Where jim díky uchopení tempa i témat taktéž přirozeně vyšla na cca dvanáct minut. Což ovšem v jiných případech nezabránilo muzikantům strukturu rozvolnit.
Medeski volil především tradicionalistické, zemité riffování na hammondky, sféričnost tu tam dodal archaickými moogy a mellotronem. Někoho mohou lehce iritovat rozostřené „psychedelické“ zvuky či „přehnaná“ glissanda v Blues for Tillmon, ale jde spíš o osobní vkus, než že by bylo něco špatně.
Trochu problematicky snad působí Bruceovy vokály. Zvláště v úpravě skotské lidovky An T-Eilan Muileach, jinak zajímavém odbočení, které ovšem s Williamsem nesouvisí (snad jen stylem aranžování), z tribute alba vlastně trčí – a zároveň ho zpestřuje nečekanou novinkou.
Ovšem Bruceovy vokály jsou jen epizodní a aspoň dodávají nahrávce patinu. A Cindy Blackman? Právě díky ní Williamsova hudba stále žije. Hraje s takovým elánem, že člověk úplně vidí očka zářící nad splněným snem. A to je hlavní.
Bass – Jack Bruce
Drums – Cindy Blackman
Guitar – Vernon Reid
Mellotron – John Medeski
Organ – John Medeski
Producer – Matt Balitsaris
Vocals – Cindy Blackman (tracks: 4), Jack Bruce (tracks: 2, 5, 7)
Žánr: Jazz, Jazz-Rock
Projekt Spectrum Road měl být pouze příležitostným tribute bandem, ve kterém chtěla virtuózní bubenice Cindy Blackman vzdát hold svému celoživotnímu vzoru Tonymu Williamsovi a jeho kapele Lifetime. Navíc jen dalším v řadě tribute bandů, s repertoárem The Tony Williams Lifetime už dříve pietně vyjeli třeba bývalí členové Allan Holdsworth a Alan Pasqua nebo Jack DeJohnette & Trio Beyond.
Reakce na koncerty v kvartetu s pamětníkem Jackem Brucem (ačkoliv každému hned naskočí Cream, Bruce hrál i v Lifetime), Johnem Medeskim a Vernonem Reidem vyzněly ovšem natolik příznivě, že došlo na pravidelnější hraní a na eponymní album.
Mohli bychom desku odmávnout jako anachronický jazzrock a spokojit se s původními brilantními nahrávkami. Ale na to jsou všichni zúčastnění hráči příliš osobití. Nedrží se otrocky předloh, byť se chovají k originálu uctivě. Přidávají vlastní improvizace, feeling, zvuk i celkový vhled. Inu, Vernon Reid prostě hraje úplně jinak než třeba John McLaughlin.
McLaughlinovy původní kaskády precizně vymezených tónů často nahrazuje spíš zuřivým přívalem přeboosterovaného zvuku. To neznamená, že si muzikanti z kompozic udělali úplně volnou formu. Bez zajímavosti není taková „prkotina“, jako že v originále dvanáctiminutová skladba Where jim díky uchopení tempa i témat taktéž přirozeně vyšla na cca dvanáct minut. Což ovšem v jiných případech nezabránilo muzikantům strukturu rozvolnit.
Medeski volil především tradicionalistické, zemité riffování na hammondky, sféričnost tu tam dodal archaickými moogy a mellotronem. Někoho mohou lehce iritovat rozostřené „psychedelické“ zvuky či „přehnaná“ glissanda v Blues for Tillmon, ale jde spíš o osobní vkus, než že by bylo něco špatně.
Trochu problematicky snad působí Bruceovy vokály. Zvláště v úpravě skotské lidovky An T-Eilan Muileach, jinak zajímavém odbočení, které ovšem s Williamsem nesouvisí (snad jen stylem aranžování), z tribute alba vlastně trčí – a zároveň ho zpestřuje nečekanou novinkou.
Ovšem Bruceovy vokály jsou jen epizodní a aspoň dodávají nahrávce patinu. A Cindy Blackman? Právě díky ní Williamsova hudba stále žije. Hraje s takovým elánem, že člověk úplně vidí očka zářící nad splněným snem. A to je hlavní.
Bass – Jack Bruce
Drums – Cindy Blackman
Guitar – Vernon Reid
Mellotron – John Medeski
Organ – John Medeski
Producer – Matt Balitsaris
Vocals – Cindy Blackman (tracks: 4), Jack Bruce (tracks: 2, 5, 7)
Další informace
| Interpret | Spectrum Road |
|---|---|
| Titul | Spectrum Road |
| Nosič | CD |
| Typ nosiče | CD |
| Dostupnost | Není skladem, 14 dnů |
| Tracklist | 1. Vuelta Abajo 5:30 2. There Comes A Time 4:22 3. Coming Back Home 4:40 4. Where 12:44 5. An T-eilan Muileach 4:33 6. Vashkar 5:57 7. One Word 4:18 8. Blues For Tillmon 5:41 9. Allah Be Praised 4:12 10. Wild Life 4:53 |
| Popis | Formát: CD, Album Žánr: Jazz, Jazz-Rock Projekt Spectrum Road měl být pouze příležitostným tribute bandem, ve kterém chtěla virtuózní bubenice Cindy Blackman vzdát hold svému celoživotnímu vzoru Tonymu Williamsovi a jeho kapele Lifetime. Navíc jen dalším v řadě tribute bandů, s repertoárem The Tony Williams Lifetime už dříve pietně vyjeli třeba bývalí členové Allan Holdsworth a Alan Pasqua nebo Jack DeJohnette & Trio Beyond. Reakce na koncerty v kvartetu s pamětníkem Jackem Brucem (ačkoliv každému hned naskočí Cream, Bruce hrál i v Lifetime), Johnem Medeskim a Vernonem Reidem vyzněly ovšem natolik příznivě, že došlo na pravidelnější hraní a na eponymní album. Mohli bychom desku odmávnout jako anachronický jazzrock a spokojit se s původními brilantními nahrávkami. Ale na to jsou všichni zúčastnění hráči příliš osobití. Nedrží se otrocky předloh, byť se chovají k originálu uctivě. Přidávají vlastní improvizace, feeling, zvuk i celkový vhled. Inu, Vernon Reid prostě hraje úplně jinak než třeba John McLaughlin. McLaughlinovy původní kaskády precizně vymezených tónů často nahrazuje spíš zuřivým přívalem přeboosterovaného zvuku. To neznamená, že si muzikanti z kompozic udělali úplně volnou formu. Bez zajímavosti není taková „prkotina“, jako že v originále dvanáctiminutová skladba Where jim díky uchopení tempa i témat taktéž přirozeně vyšla na cca dvanáct minut. Což ovšem v jiných případech nezabránilo muzikantům strukturu rozvolnit. Medeski volil především tradicionalistické, zemité riffování na hammondky, sféričnost tu tam dodal archaickými moogy a mellotronem. Někoho mohou lehce iritovat rozostřené „psychedelické“ zvuky či „přehnaná“ glissanda v Blues for Tillmon, ale jde spíš o osobní vkus, než že by bylo něco špatně. Trochu problematicky snad působí Bruceovy vokály. Zvláště v úpravě skotské lidovky An T-Eilan Muileach, jinak zajímavém odbočení, které ovšem s Williamsem nesouvisí (snad jen stylem aranžování), z tribute alba vlastně trčí – a zároveň ho zpestřuje nečekanou novinkou. Ovšem Bruceovy vokály jsou jen epizodní a aspoň dodávají nahrávce patinu. A Cindy Blackman? Právě díky ní Williamsova hudba stále žije. Hraje s takovým elánem, že člověk úplně vidí očka zářící nad splněným snem. A to je hlavní. Bass – Jack Bruce Drums – Cindy Blackman Guitar – Vernon Reid Mellotron – John Medeski Organ – John Medeski Producer – Matt Balitsaris Vocals – Cindy Blackman (tracks: 4), Jack Bruce (tracks: 2, 5, 7) |
| SKU | PM21522 |
| Ean | 0753957215224 |
| Rok vydání | 2012 |
| Pořadové číslo | 1000102813 |
| Sleva | Sleva 7 % |
| Doporučená prodejní cena | 329,00 Kč |
Zařazeno v kategoriích:
Jazz, blues
Spectrum Road
2012 - 6
Můj košík
V košíku nejsou žádné položky.
