Vlasta Grycová - Balady a písně milostné (2023) /Digisleeve

Formát: CD, Kompilace, Digisleeve
Žánr: Worldmusic, Folklor

Když se v průběhu druhé světové války - 9. února 1943 - narodila ve Strání Vlasta Grycová, rodným jménem Končitíková, byl život v této dědině nesmírně těžký. Lidé však uměli těžkosti překonávat dobrým slovem, družností a písní. V rodině Vlasty se zpívalo obzvlášť hojně a písňovou pamětí vynikala zejména její maminka Alžběta.

Zpěvník Vlastiny maminky, který nosila, tak jak bylo kdysi zvykem, jen v hlavě, byl obzvlášť rozsáhlý. Je plný balad, milostných romancí i trefných tanečních popěvků. I na turecké vpády a vojenské události ve zdejší kotlině se v něm vzpomíná.

Když sudičky zavítaly ke kolébce malé Vlasty, věděly, že nejcennějším darem, kterým mohou dítěti posloužit, aby se cenný zpěvník uchoval, bude krásný hlas a fenomenální písňová paměť. Pak už stačilo jen zařídit, aby mladičkou zpěvačku žijící ve zpěvné dědině a poslouchající téměř dennodenně maminčiny písně objevili na konci padesátých let minulého století při svých potulkách moravskoslovenským pomezím primáš Jaroslav Staněk a cimbalista Jaroslav Čech a přivedli ji do Hradišťanu.

Byla to oběť, jezdit ze Strání až do Uherského Hradiště. Odjíždět po poledni, vracet se k půlnoci a ráno jít brzy do práce malovat sklo. Oběť se však vyplatila, v Hradišťanu uzrál její cit pro přednes písně.

Když byla po roce 1968 činnost Hradišťanu z politických důvodů omezena, Vlasta začala i se svým manželem Josefem sloužit folkloru v uherskobrodské Olšavě, kde byl primášem vynikající tenorista Luboš Málek. Ale to už byla Vlasta natolik vyzrálá zpěvačka, že si jí všiml i profesionální BROLN a ona se pak stala jednou z jeho nejvýraznějších pěveckých tváří. Muzik, se kterými spolupracovala, jsou desítky. Dnes by se jen těžko našel primáš a dobrý zpěvák, který by ji neznal.

Osobně jsem měl to štěstí, že přijímala účinkování i v mých pořadech, v nichž byla vždy klenotem. Ať už to byly pořady o lásce, svatbách, vánoční zpěvnosti či bujarý masopust.

Není proto divu, že na jednom z pořadů Festivalu masopustních tradic jsme Vlastě Grycové nasadili na hlavu skleněnou korunu a prohlásili ji za královnu Strání, jeho písní a celého moravského folklóru.

Ano, Vlasta Grycová byla královna. Přitom královnou přitažlivou zjevem, naturelem i písňovým projevem. Když zpívala ukolébavky, čišela z nich něha, její balady ohromovaly napětím, až divák zatajoval dech, ve svatebních písních odkrývala v nádherných metaforách posvátnost manželství a těžký úděl vdaných žen, romance okouzlovaly milostností, v koledách v jejím altovém tremolu zvonily vánoční rolničky, do sedláckých nejednou vedle rytmu přidávala i šťavnatý humor. Vlasta byla zpěvačka, která uměla najít písničku pro každou příležitost. A do písní se dokázala ponořit tak, že příběhům, o nichž zpívala, člověk věřil. V baladách se nad neštěstím lidí nejednou rozplakala a o lásce zpívala tak, jako by jí byla přímo zasažena.

Jak jsem osobně Vlastu poznal, byla nejen vynikající zpěvačka, ale i neobyčejně laskavý člověk. Choulostivé věci komentovala s nadhledem i humorem. A tak setkání s ní vždy pohladilo duši. A jiskřilo i veselými příhodami.

Naše fašanková obchůzka s tancem Pod šable se nikdy nemohla vyhnout Vlastině domu. Po zatancování nás vždy pohostila svými koblihami a nalila slivovice. Jednou nám však pití příliš nešlo. Vše rozluštil až její manžel Josef, který přišel domů. „Ty nešťastnico, cos jim to naléla, šak to já mám nachystané do ostrikovačů do auta,“ objasnil zvláštní chuť kořalky.

Vlasta zpívala nejen na prestižních folklorních scénách, ale velkým hybatelem věcí byla i ve svém rodném Strání. Zdejší kulturu učinila předmětem zájmu řady folkloristů, hudebníků i filmařů. Život bez písně si Vlasta představit nedovedla. Její hlas zněl na místních svatbách i v dílně ve sklárně, kde malovala sklo, a aby měla i své následovnice v rodné obci, iniciovala založení ženského pěveckého sboru Netáta. Ostatně, název po zdejší kouzelné bylině byl její nápad.

K lásce k folkloru přivedla i své potomky. Po Vlastě se dnes jmenuje i dřívější cimbálová muzika Husličky, kde je primáškou její dcera Anička a kde hrají i její vnučky Helenka a Veronika.

Vlasta nezkazila žádnou zábavu, naopak mnohdy dobré náladě vévodila. A písničky znala i ty poněkud nezbedné. Ve filmovém dokumentu Folkloriky Fenomén Vlasta jejich užití však sváděla na mě: „To ten Popelka. On to začal, no a já sem sa nemohla nechat zahanbiť, že takové nepoznám.“ Ale i takové písničky zpívala Vlasta s noblesou. To dokáže jen vynikající zpěvák, skutečná osobnost.

Před nedávnem mne zaujala filosofická úvaha, že smrt je natolik přirozenou součástí života, že bez smrti by lidský život neměl svou cenu. Ano, cenu Vlastina života si uvědomujeme zejména po jejím skonu 20. července 2021. Její odchod z folklorní scény postihuje jak folklor Strání a Moravských Kopanic, tak celý moravský folklor vůbec. Naštěstí však po Vlastě zůstaly stovky hudebních nahrávek uchovaných v archivu Českého rozhlasu, její přínos folkloru je zobrazen v řadě filmů a zachycen na mnoha hudebních nosičích. A též hřeje pocit, že její písně se staly součástí repertoáru mnoha souborů a zpěváků, a že budou zpívány ještě i generacemi, které teprve přijdou.
Pavel Popelka, Strání

PhDr. Pavel Popelka, CSc. (*1949) pracoval v letech 1974–2015 v Muzeu J. A. Komenského jako etnograf, od roku 1990 jako jeho ředitel. Je i gajdošem, zpěvákem, sběratelem písní a autorem řady odborných i populárních knih.