Detaily
Formát: Audiop CD
Žánr: Blues, Jazz, Folk, Šanson
Stopáž: 52:56
O tom, že Spirituál kvintet zpěvačce nestačí, přesvědčovala Irena Budweiserová své posluchače už na několika samostatných deskách. Album Někdy si připadám jak pták je ze všech jejích sólových projektů nejsólovější. Zatímco na minulém, žánrově dosti podobném projektu Korýši času, se představila jako autorka (nebo spoluautorka) pouhých tří melodií, tentokrát složila čtrnáct skladeb z patnácti.
Autorka a interpretka v jedné osobě se rozhodla – ku prospěchu věci – svěřit aranže do rukou kytaristy Miroslava Linky, který spolu s Vítem Fialou (kontrabas) a Jaroslavem Šindlerem (kytary) tvoří její skupinu Fade In. Výsledkem je strhující směs jazzu, šansonu a folku, občas ozvláštněná prvky blues nebo bigbítu. I když základním nástrojem alba je jazzová kytara (nádhernou hru Jaroslava Šindlera si můžete vychutnat ve skladbách Kde zůstal nebo Jsem v pasti), například píseň Motýli stojí na klavíru hostujícího Petra Maláska.
K tomu je třeba přidat kontrabas Víta Fialy, který pouze sem tam vystupuje do popředí (Včera nebo dnes) a citlivé bicí Miloše Dvořáčka mladšího, jednoho z nejvytíženějších muzikantů současnosti. Všechny ostatní nástroje (saxofon, krásný basklarinet, nejrůznější perkuse) už hrají roli pouze koření, které sice není nezbytně nutné, ale díky němuž to zní “jaksi líp”.
To hlavní na albu však nejsou obsahy textů ani jejich interpretace. Důležitá je už zmíněná hudební složka, zpěvaččin zpěv (šepot, řev, árie, chrapot – podle konkrétní skladby). A úplně nejdůležitější je celkový pocit, který vzniká smíšením všech těchto prvků. Budweiserová vkládá do svého přednesu smutek černých otrokyň minulých staletí, touhu nejsoučasnějších zamilovaných žen i akademičnost hereček. Dojem kompaktnosti i barevnosti ve mne zanechává zdařile vyvedený obal alba v červeno-oranžovo-žluto-okrovo-hnědém provedení. Po zvukové stránce je album výtečné, avšak co jiného se dá čekat od renomovaného studia Sono.
Milovníkům Spirituál kvintetu i starších desek Ireny Budweiserové budou možná na desce chybět spirituály nebo jiné tradiční melodie. Jenže třeba hned úvodní píseň Čekám (s textem Pepy Streichla) svou náladou připomíná jak spirituály, tak jejich “světský protějšek” blues. V textu pak najdeme narážku na bluesovou “černou Jessie” i zvolání: “Po řece volám Pane můj kde jsi.” -- Milan Tesař
Žánr: Blues, Jazz, Folk, Šanson
Stopáž: 52:56
O tom, že Spirituál kvintet zpěvačce nestačí, přesvědčovala Irena Budweiserová své posluchače už na několika samostatných deskách. Album Někdy si připadám jak pták je ze všech jejích sólových projektů nejsólovější. Zatímco na minulém, žánrově dosti podobném projektu Korýši času, se představila jako autorka (nebo spoluautorka) pouhých tří melodií, tentokrát složila čtrnáct skladeb z patnácti.
Autorka a interpretka v jedné osobě se rozhodla – ku prospěchu věci – svěřit aranže do rukou kytaristy Miroslava Linky, který spolu s Vítem Fialou (kontrabas) a Jaroslavem Šindlerem (kytary) tvoří její skupinu Fade In. Výsledkem je strhující směs jazzu, šansonu a folku, občas ozvláštněná prvky blues nebo bigbítu. I když základním nástrojem alba je jazzová kytara (nádhernou hru Jaroslava Šindlera si můžete vychutnat ve skladbách Kde zůstal nebo Jsem v pasti), například píseň Motýli stojí na klavíru hostujícího Petra Maláska.
K tomu je třeba přidat kontrabas Víta Fialy, který pouze sem tam vystupuje do popředí (Včera nebo dnes) a citlivé bicí Miloše Dvořáčka mladšího, jednoho z nejvytíženějších muzikantů současnosti. Všechny ostatní nástroje (saxofon, krásný basklarinet, nejrůznější perkuse) už hrají roli pouze koření, které sice není nezbytně nutné, ale díky němuž to zní “jaksi líp”.
To hlavní na albu však nejsou obsahy textů ani jejich interpretace. Důležitá je už zmíněná hudební složka, zpěvaččin zpěv (šepot, řev, árie, chrapot – podle konkrétní skladby). A úplně nejdůležitější je celkový pocit, který vzniká smíšením všech těchto prvků. Budweiserová vkládá do svého přednesu smutek černých otrokyň minulých staletí, touhu nejsoučasnějších zamilovaných žen i akademičnost hereček. Dojem kompaktnosti i barevnosti ve mne zanechává zdařile vyvedený obal alba v červeno-oranžovo-žluto-okrovo-hnědém provedení. Po zvukové stránce je album výtečné, avšak co jiného se dá čekat od renomovaného studia Sono.
Milovníkům Spirituál kvintetu i starších desek Ireny Budweiserové budou možná na desce chybět spirituály nebo jiné tradiční melodie. Jenže třeba hned úvodní píseň Čekám (s textem Pepy Streichla) svou náladou připomíná jak spirituály, tak jejich “světský protějšek” blues. V textu pak najdeme narážku na bluesovou “černou Jessie” i zvolání: “Po řece volám Pane můj kde jsi.” -- Milan Tesař
Další informace
| Interpret | Irena Budweiserová |
|---|---|
| Titul | Něškdy si připadám jak pták |
| Nosič | CD |
| Typ nosiče | CD |
| Dostupnost | Skladem |
| Tracklist | 1. Čekám 2. Milému 3. Kometa 4. Jsem v pasti 5. Akord 6. Kde zůstal 7. Letní den 8. Bezejmenná 9. Requiem za kolombínu 10. Motýli 11. Včera nebo dnes 12. Moudrá hudba 13. Noční rozhovor 14. Ranní dovětek 15. Někdy si připadám jak pták |
| Popis | Formát: Audiop CD Žánr: Blues, Jazz, Folk, Šanson Stopáž: 52:56 O tom, že Spirituál kvintet zpěvačce nestačí, přesvědčovala Irena Budweiserová své posluchače už na několika samostatných deskách. Album Někdy si připadám jak pták je ze všech jejích sólových projektů nejsólovější. Zatímco na minulém, žánrově dosti podobném projektu Korýši času, se představila jako autorka (nebo spoluautorka) pouhých tří melodií, tentokrát složila čtrnáct skladeb z patnácti. Autorka a interpretka v jedné osobě se rozhodla – ku prospěchu věci – svěřit aranže do rukou kytaristy Miroslava Linky, který spolu s Vítem Fialou (kontrabas) a Jaroslavem Šindlerem (kytary) tvoří její skupinu Fade In. Výsledkem je strhující směs jazzu, šansonu a folku, občas ozvláštněná prvky blues nebo bigbítu. I když základním nástrojem alba je jazzová kytara (nádhernou hru Jaroslava Šindlera si můžete vychutnat ve skladbách Kde zůstal nebo Jsem v pasti), například píseň Motýli stojí na klavíru hostujícího Petra Maláska. K tomu je třeba přidat kontrabas Víta Fialy, který pouze sem tam vystupuje do popředí (Včera nebo dnes) a citlivé bicí Miloše Dvořáčka mladšího, jednoho z nejvytíženějších muzikantů současnosti. Všechny ostatní nástroje (saxofon, krásný basklarinet, nejrůznější perkuse) už hrají roli pouze koření, které sice není nezbytně nutné, ale díky němuž to zní “jaksi líp”. To hlavní na albu však nejsou obsahy textů ani jejich interpretace. Důležitá je už zmíněná hudební složka, zpěvaččin zpěv (šepot, řev, árie, chrapot – podle konkrétní skladby). A úplně nejdůležitější je celkový pocit, který vzniká smíšením všech těchto prvků. Budweiserová vkládá do svého přednesu smutek černých otrokyň minulých staletí, touhu nejsoučasnějších zamilovaných žen i akademičnost hereček. Dojem kompaktnosti i barevnosti ve mne zanechává zdařile vyvedený obal alba v červeno-oranžovo-žluto-okrovo-hnědém provedení. Po zvukové stránce je album výtečné, avšak co jiného se dá čekat od renomovaného studia Sono. Milovníkům Spirituál kvintetu i starších desek Ireny Budweiserové budou možná na desce chybět spirituály nebo jiné tradiční melodie. Jenže třeba hned úvodní píseň Čekám (s textem Pepy Streichla) svou náladou připomíná jak spirituály, tak jejich “světský protějšek” blues. V textu pak najdeme narážku na bluesovou “černou Jessie” i zvolání: “Po řece volám Pane můj kde jsi.” -- Milan Tesař |
| SKU | MAM218-2 |
| Ean | 8595026621824 |
| Rok vydání | 2003 |
| Pořadové číslo | 1000058837 |
| Sleva | Sleva 15 % |
| Doporučená prodejní cena | 199,00 Kč |
Zařazeno v kategoriích:
Ostatni
Irena Budweiserová
2003 - 11
Můj košík
V košíku nejsou žádné položky.
